Turnajové výsledky profesionálních hráčů jsou sice veřejné, ale zároveň mohou vytvářet velmi nepřesný obraz o tom, kolik pokerem jednotlivci skutečně vydělali. Databáze Hendon Mob někdy ukazuje miliony v cashezích, ale na druhé straně neukazuje miliony investované do buy-inů, prodaná procenta, swapy, výsledky z různých cash games či online výsledky. Jeremy Ausmus se proto rozhodl ukázat část svých dat, která si vede od roku 2011.
Výsledkem je pohled na více než dekádu jeho živých no-limit hold'em turnajů. A čísla jsou dostatečně velká na to, aby ukázala rozdíl mezi tím, co vidí veřejnost, a ekonomikou kariéry profesionálního hráče. Ausmus začíná jednoduchou otázkou: kolik vlastně profesionální pokeroví hráči vydělávají?
Jednoznačná odpověď neexistuje. Záleží na stakes, formátu, kvalitě her i na tom, zda hráč tráví většinu času v cash games nebo turnajích. Veřejné databáze navíc evidují především turnajové cashes. Neříkají nic o tom, kolik vstupů bylo potřebných na jejich dosažení.
„Běžné databáze ukazují pouze jednu stranu příběhu,“ upozorňuje Ausmus při pohledu na Hendon Mob. Do veřejných čísel se zároveň nedostávají ani cash games výsledky ani velká část online kariéry. Proto místo dalšího pohledu na lifetime winnings otevřel vlastní spreadsheet a podělil se s fanoušky o upřímný pohled.
1 434 vstupů a přibližně $16 milionů v buy-inech
Ausmus sleduje své živé no-limit turnaje od roku 2011. Před tímto obdobím hrál výrazně více online a v prvních letech databáze byl stále primárně cash game hráčem. Za sledované období nasbíral 1 434 turnajových vstupů. Celková hodnota jeho buy-inů se dostala přibližně na $16 milionů, zatímco cashes se pohybují těsně pod hranicí $23 milionů.
Rozdíl v jeho databázi představuje přibližně $7 milionů a klasické ROI vychází kolem 43 %. Jinými slovy, podle zaznamenaných turnajových výsledků se mu z každých investovaných $100 vrátilo přibližně $143. Průměrný buy-in za celé období přitom dosáhl přibližně $11 100. To už znamená mix klasických eventů a turnajů, v nichž Ausmus pravidelně sedí proti nejlepším hráčům světa. Právě tu však začíná být jeho analýza zajímavější než samotné sedmimístné číslo. Klasické ROI má totiž podle něj jednu zásadní slabinu. Výsledek může extrémně ovlivnit jediný velký cash na high stakes nebo, naopak, série neúspěchů v nejdražších eventech.
Ausmus proto sleduje i metriku, kterou označuje jako return on entries. Místo peněz přepočítává výsledky na počet získaných buy-inů. V jeho případě jde přibližně o 1 055 vyhraných buy-inů při 1 434 vstupech, což představuje téměř 74 % návratnost na vstupy.
Logika je podobná jako u cash game hráče, který nesleduje pouze počet vydělaných dolarů, ale win rate v big blindech. Pokud kombinuje $1/$2 a $5/$10, samotný dolarový výsledek bude neúměrně ovlivněn dražší hrou. Počet vyhraných big blindů dokáže lépe ukázat, jak úspěšný byl napříč stakes. Ausmusovi jeho čísla říkají ještě něco dalšího: čím nižší stakes hraje, tím lepší jsou jeho výsledky vyjádřené v buy-inech. V největších a nejtěžších turnajích edge přirozeně klesá.
High stakes nezačaly vítěznou jízdou
Graf kariéry zároveň ukazuje něco, co výsledkové databáze dokážou jednoduše překrýt. Když Ausmus přibližně v roce 2020 přešel výrazněji do high-stakes turnajů, první období nevypadalo ideálně. První rok – dva šly opravdu špatně, až následně přišly velmi silné roky, které křivku poslaly výrazně nahoru.
Je to zároveň připomínka toho, co při turnajovém pokeru znamená vzorek. Více než 1 400 živých vstupů může působit jako obrovské množství, ale z pohledu online grindera by stále šlo o relativně malý sample. V živém pokeru však jednoduše není realistické dostat se na 5 000 či 10 000 turnajů stejným způsobem jako online.
Další metrika v jeho databázi ukazuje přibližně 18 procent ITM. Ausmus jí však nepřipisuje takovou váhu, jakou jí často dávají rekreační hráči. Důvod je jednoduchý. Hráč může cashovat často, ale zároveň hrát stylem, při kterém jen málokdy buduje stack potřebný na útok na nejvyšší příčky. Na druhé straně agresivnější hráč může mít množství bustů, ale několik deep runů dokáže vytvořit výrazně lepší finanční výsledek.
Jako příklad zmiňuje Shauna Deeba, který během jednoho WSOP léta cashoval jen v malé části svých vstupů, ale díky prvnímu, druhému místu a dalšímu výraznému deep runu dokázal skončit v profitu. Procento cashů tak samo o sobě nemusí mnoho vypovídat o tom, kdo je nejziskovější turnajový hráč.
Sedm milionů neznamená sedm milionů v kapse
Právě při největším čísle přichází nejdůležitější upozornění. Rozdíl mezi přibližně $16 miliony v buy-inech a $23 miliony v cashezích není přesným osobním čistým ziskem Jeremyho Ausmuse. Při velkých turnajích prodává část své akce a provádí swapy s dalšími hráči. Když přijde obrovský cash, část výhry tak patří investorům nebo hráčům, se kterými swapoval procenta.
Ausmus proto sám říká, že jeho skutečný osobní profit z živých NLHE turnajů bude pravděpodobně nižší než číslo z tabulky. Navíc tu vůbec nejsou započítány cash games, PLO, mixed games ani velká část jeho online kariéry. A právě tento detail nejlépe ukazuje, proč se lifetime cashes profesionála nedají jednoduše zaměnit za jeho pokerové zisky.
Ausmus netvrdí, že jeho čísla z něj dělají nejlepšího hráče světa. Sám připomíná, že necestuje na každý Triton a při každé příležitosti nevyhledává nejtěžší možné line-upy. Zároveň však odmítá představu, že vše lze vysvětlit pouze run-goodem. Podobné výsledky podle něj dosahoval v minulosti online i v live cash games a dlouhodobě se dokázal držet před konkurencí.
Právě kombinace buy-inů, cashez, rozdílných stakes a vývoje výsledků v čase nabízí podstatně komplexnější obraz než jedno číslo na Hendon Mobe. A Ausmus přitom ve videu jde ještě dál – vysvětluje, proč považuje return on entries za jednu z nejlepších metrik pro turnajové profesionály, jak čte vlastní výsledkovou křivku a kde podle něj vzniká největší rozdíl mezi průměrným ROI a reálným edge v konkrétním turnaji.
Zdroje - YouTube, PGT
