Josh Arieh je jméno, které v pokeru netřeba představovat. Již léta patří mezi hráče, kteří jsou u stolu výrazní – sám sebe popisuje jako soutěživého, hlasitého, ostrého, místy provokativního, ale zároveň jednoho z těch, kteří si za svou kariéru prošli výraznou osobní a hráčskou transformací.
V nové epizodě podcastu Face the Ace se s Remkem Rinkem vrací k tomu, jak se z mladého, sebevědomého gamblera stal respektovaný veterán, který dnes své výsledky nevnímá jen přes peníze, ale i přes klid, rodinu a schopnost být přítomen v okamžiku.
Main Event je stále úplně jiná liga
Rozhovor vznikl během pozdní fáze WSOP Main Eventu a Arieh hned na začátku vysvětluje, proč tento turnaj nemá v pokeru opravdovou konkurenci. Říká, že Main Event je „different animal“ – turnaj, při kterém člověk cítí atmosféru, média, příběhy hráčů a váhu každého dalšího dne. Není to jen další event v kalendáři. Je to místo, kde se setkávají profesionálové, amatéři, sny, tlak a představa, že právě tento deep run může změnit život.
Arieh si dnes tyto momenty umí užívat jinak než kdysi. Když byl mladší, bral deep run jako něco přirozeného, téměř samozřejmého, dnes si uvědomuje, jak vzácné je dostat se hluboko v turnaji, který pro mnohé lidi má charakter životního snu. Kdysi byl přesvědčený, že se do velkých spotů bude vracet stále. Dnes mluví o vděčnosti a o tom, že během hry si občas připomene, jaké štěstí má, že je v takovém prostředí komfortní.
Pokerová sláva, na kterou nebyl připravený
Arieh se poprvé dostal do širšího pokerového povědomí v době, kdy hra explodovala na ESPN a pokerová sláva vznikala prakticky přes noc. Když jste se tehdy objevili u správného stolu, lidé si vás zapamatovali na roky. Arieh přiznává, že zpočátku bylo velmi těžké vyrovnat se s tím, jak ho vnímala veřejnost. Nikdy předtím nečetl online fóra tak intenzivně, ale po velkém výsledku se najednou dostal k diskuzím, kde lidé řešili jeho vystupování, temperament a chování u stolu. Pro hráče, který o sobě říká, že od dětství chtěl, aby ho lidé měli rádi, to byl tvrdý náraz.
V podcastu otevřeně přiznává, že komentáře z fór ho zasáhly. Lidé ho označovali za punkera, zlého sportovce či nepříjemného člověka a on měl najednou pocit, že ho pokerová komunita nenávidí. Před první cestou do Borgaty po tomto období měl dokonce strach, že se s podobnou nenávistí setká i osobně. Až potom zjistil, že internet je mnohem tvrdší než realita. Dnes už říká, že názor jiných lidí na něj je filtrovaný přes jejich vlastní optiku a není jeho povinností ho kontrolovat.
Při tématu temperamentu se ho Remko zeptal, zda jeho staré chování u stolu bylo obranným mechanismem. Arieh odpovídá velmi přímo: „Nebylo, byl jsem to jednoduše já“. Vyrůstal v prostředí biliardových stolů, hazardu, tvrdých rozhovorů, drog, degenů a lidí, kteří vás velmi rychle zatlačí, pokud nedáte najevo, že se nenecháte zatlačit.
Arieh říká, že nikdy nebyl nejlepší baseballista, nejlepší hráč biliardu ani přirozeně největší talent v každé partii. Musel si proto vybudovat jinou zbraň: soutěživost a tlak. Chtěl, aby soupeři cítili, že proti němu hrají někoho, kdo je nechce jen porazit, ale donutit trpět. I dnes přiznává, že oheň v něm stále je. Rozdíl je v tom, že jako jednapadesátiletý ho umí více kontrolovat.
Pád, který nevypadal jako pád
Navoněk mohla Ariehova kariéra po prvotním úspěchu působit stabilně. Výsledky stále přicházely, WSOP cashes přibývaly, jméno zůstávalo ve hře a pokerový svět ho stále vnímal jako známou postavu. On však v rozhovoru popisuje něco úplně jiného. Mluví o období, ve kterém žil v manželství, které nenáviděl, ale zůstával v něm kvůli dětem a ze strachu, co by se stalo, kdyby odešel. Dnes to nazývá špatným rozhodnutím, které bylo destruktivní pro něj, jeho bývalou manželku i rodinu.
Do toho přišly léky, stimulanty, tabletky na spaní a život, ve kterém mu na výsledcích přestávalo záležet. Arieh popisuje, že bral Adderall každý den, k tomu Ambien na spaní, a celé to považoval za normální, protože to bylo lékařsky předepsané. Zpětně však vidí, že byl ve špatném stavu. Měl bar v Atlantě, nepotřeboval mnoho utrácet, věděl si vydělat, a tak se mohl tvářit, že vše funguje. Jenže vnitřně to nefungovalo.
Do toho přišlo období, když hrával vysoké kasino limity, trávil noci v penthouse v Aria nebo Bellagiu a užíval si všechen lesk, který přicházel s tím, že byl pro kasino cenným hráčem. Na povrchu to vypadalo jako sen z pokerového boomu. Ve skutečnosti šlo o prostředí, kde mohl ročně vyhrát nebo prohrát statisíce dolarů a video poker používal jako způsob, jak vypnout po dnech plných sociálního kontaktu. Sedět při mašině, kouřit, pít dietní kolu a neříkat nic bylo pro něj formou úniku.
Rachel, čistá hlava a návrat soutěživosti
Zlomový bod Ariehovy kariéry a života přichází po rozchodu a následném vztahu s Rachel, kterou popisuje jako nejpozitivnějšího člověka na světě. Říká, že právě nový životní prostor, vztah a touha být lepším člověkem pro někoho jiného změnily jeho každodennost. Nejde o jednoduchou romantickou zkratku typu „přišla láska a vše se vyřešilo“. Arieh mluví o tom, že se mu pročistil mentální prostor, začal znovu chtít uspět a přestal utíkat k věcem, které ho předtím ničívaly. Najednou si všímá spoty, které předtím přehlížel.
Do toho se začal více opírat o nejlepší hráče ve svém okolí. Zmiňuje Daniela Negreanua, Shauna Deeba, Matta Glantze, Dana Weinmana a další lidi, se kterými pravidelně řeší poker. Arieh o sobě říká, že se snaží zůstat „nejhloupějším člověkem v místnosti“, aby mohl absorbovat co nejvíce. To je silná věta od hráče, který byl kdysi známý zejména sebevědomím. Právě kombinace čistější hlavy, lepšího okolí a znovuobjevené touhy soutěžit otevřela cestu k jeho pozdějšímu kariérnímu restartu.
Paradoxní je, že Arieh v roce 2020 přemýšlel o tom, že se z pokeru začne vytrácet. Přijal práci v PokerStake a představoval si, že postupně sníží objem hraní, protože moderní poker vyžadoval více studia, než mu bylo přirozené. Pak však přišel WSOP 2021 a s ním úplně nový mentální stav. Arieh popisuje, že měl jasnost, kterou roky necítil. Byl spokojený tam, kde právě seděl. A výsledky se dostavily okamžitě: náramky, Player of the Year a návrat mezi hráče, které je třeba brát vážně v každém WSOP eventu.
Následující rok ukázal, že nešlo jen o krátký výbuch. V roce 2022 udělal back-to-back final tables ve $25K eventech a hned v úvodu WSOP vyhrál více než milion dolarů. Arieh přitom tvrdí, že motivace dnes není jen finanční. Nepotřebuje větší dům, větší auto ani luxusnější status. Jeho happy place je finálový stůl WSOP, protože ví, že tím přináší radost manželce, rodině, kamarádům a lidem, kteří ho sledují celé dekády.
$50K PPC a radost z boje v blátě
Velkou témou rozhovoru je i $50K Poker Players Championship, event, který má pro Arieha speciální místo. Má v něm více deeprunů a dvě druhá místa, ale sám říká, že necítí velké „co kdyby“. Důležitější je pro něj cesta. V těch turnajích podle vlastních slov přinesl ke stolu vše, co měl, a proto dokáže přijmout výsledek. PPC popisuje jako jiný typ zábavy: ne lehkou, společenskou a uvolněnou, ale tvrdou, špinavou, grindu podobnou radost z boje proti nejlepším hráčům světa.
Jeho metafora je velmi přesná. Mluví o boxerovi po deseti kolech těžkého zápasu, který navzdory bolest říká: „Tohle je můj večírek.“ Není to levný turnaj plný rozhovorů a smíchu, ale aréna, kde hrajete proti Benymu Glaserovi, Yurimu, Shaunu Deebovi, Danielu Negreanovi a dalším hráčům, kteří vás nutí jít do hloubky. Arieh chce cítit bolest a také ji rozdávat. Chce být v ohni. A i když nezískal titul, způsob, jakým o těchto eventech mluví, ukazuje, že pro něj je respekt k boji často důležitější než samotná čárka v životopise.
Proč nikdy nenaskočil do Bobby’s Room naplno
Zajímavý kontrast přichází při otázce, proč se Arieh navzdory svému talentu pro mixed games a výsledkům v $50K PPC nikdy nestal pravidelnou součástí největších cash games v Bobby’s Room. Odpověď je překvapivě upřímná. Říká, že v té místnosti by se necítil jako nejlepší hráč. Při jménech jako Jason Mercier, Brian Rast či David Oppenheim by měl pocit, že je „fish“, a tento pocit nemá rád. Arieh chce sedět v aréně, kde může věřit, že je nejlepší nebo alespoň že má reálnou výhodu.
Druhá část odpovědi je ještě otevřenější: cash game ho jednoduše velmi nebaví. Tvrdí, že cash game je pro něj nudná, pokud nehrajete výše, než si můžete dovolit. A pokud hrajete výše, než si můžete dovolit, je to sice vzrušující, ale zjevně ne zdravé. Proto se drží turnajů, kde mu kombinace soutěže, tlaku, příběhu a finálního cíle dává větší smysl.
Boom years: když peníze padaly z nebe
Remko se v rozhovoru vrací i k éře, kterou mnozí mladší pokeroví fanoušci už nezažili. Arieh popisuje časy, kdy pokerové weby platily statisíce dolarů jen za patch na Main Event final table. Ne za roční ambasadorské kontrakty, ne za rozsáhlé mediální povinnosti, ale za logo na tričku ve správný moment. Byla to léta, kdy agenti pobíhali po chodbách, firmy bojovaly o hráče a peníze působily téměř nekonečně. Arieh byl součástí této éry přes Bodog a dostal se k zážitkům, které by dnes zněly pro mnohé hráče nepředstavitelně.
Zároveň však neidealizuje celý obrázek. Mluví o klubech, výletech a věcech, na které dnes není hrdý. Vzpomíná divoké golfové sázky, hazard kolem Erica Lindgrena či Doyla Brunsona a dobu, kdy $50 000 na jamku znělo absurdně i jemu, ačkoli se pohyboval v prostředí, kde byla velká čísla každodenní realitou. Mladý Arieh podle vlastních slov bral mnoho věcí jako samozřejmost. Dnes se na ně dívá s úplně jiným odstupem. Ne s moralizováním, ale s vědomím, že rychlý úspěch a rychlé peníze nejsou vždy nejlepší kombinací pro člověka, který ještě neví, kým vlastně je.
Pokud má mít rozhovor jednu hlavní myšlenku, je to Ariehova ochota měnit se. Kdysi byl hráčem, který věřil, že patří mezi nejlepší automaticky. Dnes říká, že je v pořádku být omylný, prohrávat a klást si otázky. Právě prohry ho nutí upravovat teorii, hru i přístup. Není to jednoduchý příběh o tom, že stará škola porazila mladé solverové hráče. Je to spíše příběh veterána, který si uvědomil, že pokud chce přežít v moderní hře, musí se učit od lidí kolem sebe, ptát se a občas přiznat, že někdo jiný vidí spot lépe.
Zdroje – YouTube, Flickr/PSlive, Flickr/WPT, TightPoker
