Uznávanému novináři a autorovi šesti knih Michaelu Kaplanovi se podařilo něco nevídaného – dostal se k upřímné a rozsáhlé zpovědi Toma Dwana (zdroj – CardPlayer), jehož životopis by mohl být námětem pro nejeden filmový trhák. Legendární durrrr se po roce nejistoty vrací na scénu s výpovědí, která odhaluje víc než jen staré dluhy – otevřeně totiž přiznal, že poslední měsíce byly plné chaosu, tlaku a nebezpečných zákulisních her.
Dwan v rozhovoru přiznal, že poslední rok byl mimořádně náročný. Po období nejistoty se stáhl do ústraní a dnes žije mnohem klidněji na předměstí Los Angeles, daleko od lesku high stakes stolů v Macau či Las Vegas. Sám říká, že se pomalu vrací na veřejnost a nevyloučil ani návrat do relace High Stakes Poker, ale zároveň je z jeho slov cítit, že už to není ten bezstarostný „durrrr“, kterého pokerový svět znal před lety.
Pravda o astronomických dluzích
Největší pozornost přirozeně poutala téma dluhů. Právě ty se v posledních letech staly hlavním pohonem pro spekulace, podle kterých měl Dwan dlužit astronomické sumy několika lidem. On však tvrdí, že realita je jiná. Podle vlastních slov jde o výrazně menší částky, převážně vůči několika blízkým lidem, a zároveň dodává, že jemu samotnému dluží jiní ještě více. Veřejně také odmítl tvrzení o tom, že by šlo o sumy na úrovni 30.000.000 dolarů, a naznačil, že velká část těchto příběhů vznikla z osobních sporů a zájmů v zákulisí high stakes scény.
Zajímavý detail přinesla i pasáž o Danielu 'Jungleman' Catesovi. Dwan uvedl, že z přibližně 1.500.000 dolarů mu už odevzdal asi 1.350.000 až 1.400.000 dolarů, čímž se snažil ukázat, že alespoň část jeho starých závazků se postupně řeší. Neznamená to, že by kolem něj najednou zavládl úplný klid, ale je to poprvé po delší době, kdy sám takto konkrétně hovořil o číslech a o stavu svých vztahů s lidmi z nejvyšších her.
Uprostřed války triád
Velmi silně však rezonovala i jeho zpověď o Asii. Macau bylo kdysi místem, kde se psaly největší příběhy moderní cash game éry, a Dwan byl jednou z jejích ústředních postav. V rozhovoru popisoval, že vstup do těchto her nebyl jen o pokerovém umění, ale i o schopnosti pohybovat se ve specifickém světě vztahů, respektu a dohod. Přiznal, že v mnoha hrách nevlastnil celý svůj podíl a často prodával značnou část investorům, přičemž důležitou roli v tomto systému hrál i spoluzakladatel Tritonu Paul Phua. Dwan tvrdí, že pro většinu lidí, kteří měli z něj podíl, to byla výhodná investice a že jen málokdo na něm v dlouhodobém horizontu prodělal.
Asi nejvíc mrazivá část celého rozhovoru však přišla v momentě, kdy Dwan zmínil, že se v roce 2020 bez vlastního úmyslu ocitl „uprostřed války triád“. Nepouštěl se do úplných detailů, ale už samotná zmínka ukazuje, v jakém světě se kdysi pohyboval. Poker v Macau nebyl jen o luxusních salonech a obrovských blindech. Byl i o riziku, o nesprávných lidech při správných penězích a o tlaku, který se od běžného diváka nedá pochopit. I proto dnes Dwan otevřeně přiznává, že jeho tolerance vůči stresu a riziku už není taková jako kdysi.
Právě toto je možná nejdůležitější moment celého rozhovoru. Ne dluhy, ne staré konflikty, ne zákulisní narážky. Ale přiznání, že muž, který léta působil jako nezničitelný fenomén, dnes uvažuje jinak. Sám řekl, že momentálně by raději nehrál ty největší hry, částečně pro nedostatek likvidity a částečně proto, že v náročných situacích cítí větší riziko selhání než před pár lety. V pokeru, kde je psychická odolnost stejně cenná jako technická kvalita, je to mimořádně silné přiznání.
Podvádění jako ničivý element pokeru
Dwan se v rozhovoru dotkl i dalšího horkého tématu současného pokeru – podvádění. Podle něj je problém mnohem větší, než si mnozí připouštějí, a v soukromých high stakes hrách je prostředí obzvlášť zranitelné. Hovořil o manipulacích, signálech mezi hráči i o tom, že kombinace podvádění a solverů je podle něj pro poker doslova ničivá. Dokonce popisoval případ z turnaje v Černé Hoře, kde měl osobně odhalit skupinu hráčů, kteří se snažili získávat informace o soupeřových kartách a posílat je dál.
Celé Dwanovo vystoupení tak nepůsobí jako bombastický comeback, ale spíš jako surové a místy nepříjemně až upřímné zúčtování s realitou. Kdysi byl tváří éry, v níž se high stakes poker zdál nekonečný, divoký a téměř bez následků. Dnes hovoří o penězích opatrněji, o riziku vážněji a o návratu mnohem tišeji. Právě v tom je tento rozhovor tak silný. Neukazuje Toma Dwana jako mýtus, ale jako člověka, který zažil příliš mnoho bouří na to, aby ještě věřil, že všechno se dá jednoduše přebluffovat.
Zdroje – CardPlayer, YouTube, SoMuchPoker, Poker.Pro
