Ben Tollerene, známý online jako Ben86, se po delší mediální odmlce objevil v podcastu GTO Lab a představil více než jen vzpomínky na nosebleed cash games a legendární heads-up souboje. Podělil se o upřímný pohled člověka, který se léta snažil být nejlepší na světě, a dnes se ohlíží na to, co všechno za tím zůstalo. Tollerene mluví o spolupráci s Ikem Haxtonem, o studiu game theory ještě před solverovou érou, o nejtěžších PLO hrách své generace i o tom, jak extrémní soutěživost dokáže člověka formovat – i poškodit.
Ben86: přezdívka, kterou mladší generace zná jako legendu
V úvodu rozhovoru John Jaffe zmiňuje zajímavý paradox. Ben Tollerene je pro starší online generaci jednou z největších cash game legend, ale část dnešních high roller hráčů ho možná zná už jen zjednodušeně – jako bývalého PLO crushra nebo jméno z minulosti. Tollerene se tomu nebrání, spíše s humorem vzpomíná, jak mu po výhře v 50K PLO eventu na Tritonu někdo gratuloval slovy, že není právě známý pro PLO. Pro hráče, který byl roky jedním z nejobávanějších PLO jmen online, je to téměř absurdní pointa. Zároveň však ukazuje, jak rychle se pokerová paměť mění.
Tollerene začal seriózně s pokerem v letech 2005 a 2006. Předtím hrál domácí hry v Texasu, ale skutečná online cesta začala přes vklad na Full Tilt Pokeru, když si koupil předplacenou kartu a využil deposit bonus. Začínal na mikrostakes, postupně stoupal přes $0.10/$0.25, $5/$10, $10/$20 až na nejvyšší stakes. Nejprve hrál NLH, ale kolem roku 2009 se přesouval k PLO, kde viděl větší šanci. V jeho vyprávění to zní jednoduše, ale ve skutečnosti jde o jeden z nejnáročnějších vzestupů, jaké online poker zná – z nejnižších limitů až k nosebleeds.
Důležitou částí jeho cesty nebylo jen hraní, ale způsob studia. Tollerene říká, že už před solvery se snažil pochopit poker skrze game theory, Excel, staré programy typu CardRunners EV a vlastní modely. Chtěl být neexploitovatelný ještě v době, kdy takové slovo nebylo běžnou součástí pokerového slovníku. Velký vliv na něj měl Ike Haxton, kterého si v roce 2011 najal jako couch. Kromě toho pracoval i s profesorem game theory, který ho neučil pokerové triky, ale samotné základy strategického myšlení, rovnováhy a koncepty, které si později přenesl do hry.
Hledání odpovědí před solverovou érou
Jedna z nejzajímavějších částí rozhovoru je Tollereneho popis toho, jak se formoval jeho přístup ke hře. V období, kdy většina hráčů řešila metagame, timing a exploit, on se snažil přiblížit k teoreticky správné strategii. Četl The Mathematics of Poker, učil se od Haxtona a zároveň si platil lekce game theory, které s pokerem často přímo nesouvisely. Právě tato kombinace mu pomohla vybudovat framework, který byl v té době výrazně před konkurencí.
Velmi silný je moment, kdy vzpomíná, jak mu profesor vysvětloval geometrické betování. Pokud má polarizovaná range klást soupeři otázky, pak je podle něj lepší položit tři těžké otázky než jen dvě. Tento typ vysvětlení Tollereneho oslovil více než prázdná tvrzení o „perfektním pokru“. Ukazuje to, že jeho cesta nebyla o slepém kopírování trendu, ale o potřebě pochopit, proč strategie funguje.
Generace, která posouvala online poker
Tollerene se v rozhovoru vrací i k jménům, která definovala nejvyšší online hry. O Viktorovi „Isildur1“ Blomovi mluví jako o hráči s výjimečným citem pro deep heads-up big bet poker. Podle něj měl Isildur schopnost nacházet linie, které později dávaly smysl i při zpětném pohledu přes solvery, i když jeho sizingy nebyly vždy dobré a často preferoval velké sázky. Tollerene s ním odehrál více než 50 tisíc hands heads-up, což samo o sobě hovoří o intenzitě jejich rivality. Vzpomíná také na legendární cap PLO sessions, kde se za jeden den prohrávaly a vyhrávaly miliónové sumy.
Velmi zajímavý je jeho pohled na Phila Galfonda, Bena Saucea a Phila Iveyho. Galfond podle něj nebyl mechanický „solverový“ zabiják, ale sofistikovaný hráč s množstvím zkušeností, citem a vlastními myšlenkami. Sauce byl naopak hráč, který už před solvery působil, jakoby přemýšlel počítačovým způsobem a inovoval velkou část strategie. Iveyho popisuje jako hráče s fenomenálním citem a schopností mixovat věci přirozeně, nicméně s určitými mechanickými slabinami, které mohly být v dlouhých heads-up matchích problémem. A nad tím vším stojí Ike Haxton, kterého Tollerene označuje za nejkomplexnějšího hráče, jakého zná.
Miliónové swingy a heads-up jako čistá forma souboje
Jedna z nejtěžších pasáží rozhovoru přichází při vzpomínce na obrovské heads-up swingy. Tollerene popisuje session proti Isildurovi, kde prohrál přibližně 1,7 miliónu dolarů, šel spát a druhý den vyhrál zpět kolem 1,5 miliónu. Neříká to jako levnou historku o velkých číslech. Heads-up na nejvyšších stakes pro něj nebyl jen pracovní režim, ale extrémně intenzivní forma soutěže, která přinášela velké psychické výkyvy.
Tollerene zároveň říká, že heads-up má pro něj jedinečné místo. V dlouhých matchích sledoval showdowny, procházel si soupeřovy linie a měl pocit, že po hodinách analýzy ví, co bude druhý hráč dělat. Takové množství dat a přímé konfrontace podle něj vytváří úplně jiný vztah se soupeřem než turnajový poker. Heads-up rozvíjí schopnost číst způsob myšlení konkrétního člověka.
Cena za úspěch: izolace, úzkost a obětovaný život
Nejsilnější část rozhovoru není o strategiích, ale o ceně, kterou Tollerene zaplatil za svou kariéru. Říká, že od roku 2005 přibližně do roku 2016 šel v pokeru naplno s cílem být nejlepší. Obětoval mnoho – vynechával svatby přátel, sociální život byl pro něj extrémně náročný a v jednom momentu popisuje, že si neuměl ani objednat kávu bez toho, aby se mu ze stresu nepotily dlaně. To je obraz, který ostře kontrastuje s představou online crushra, který sedí za monitorem a bere peníze z nejvyšších her. Za výkonem byla i izolace a výrazné zúžení života na jediný cíl.
Tollerene přitom neříká, že by vše udělal jinak. Spíše přiznává, že tato extrémní fáze mu dala svobodu, kterou si dnes váží každý den. Peníze pro něj znamenaly možnost dělat, co chce. Zároveň však dodává, že dříve či později musí člověk řešit i zbytek života. Poker mu dal svobodu, status a možnost dosáhnout toho, co chtěl, ale ne automaticky schopnost být vyrovnaným nebo společensky plnohodnotným člověkem. Právě tato ambivalence dělá rozhovor zralým – není to pokání ani oslava, ale upřímné pojmenování obou stran úspěchu.
Návrat do turnajů a nový boj s očekáváními
Po delší pauze se Tollerene snaží vrátit i do turnajového prostředí. Vyhrál Triton 50K PLO, ale sám přiznává, že turnaje vnímá jinak než staré cash games. Když vyhraje, často cítí především úlevu. Když prohraje a má pocit, že udělal chyby, umí být na sebe velmi tvrdý. To otevírá širší téma výkonu, perfekcionismu a schopnosti být k sobě lidský. V minulosti si podle vlastních slov psal tvrdé vzkazy na monitor, aby si připomínal chyby, které nesmí opakovat. Dnes už ví, že tento přístup byl možná efektivní, ale ne nutně zdravý.
Jedna z nejzajímavějších filozofických linek rozhovoru se týká myšlenky, že poker je forma vyjádření. Jaffe otevírá téma, že hráči se při stole často projevují podle toho, jací jsou i mimo něj – útočníci útočí, defenzivní hráči se brání a v hraničních momentech se člověk často vrací k své přirozené povaze. Tollerene s tím částečně souhlasí a říká, že lidé jsou tím, kým jsou, zejména když jim dochází čas a zdroje.
Sám sebe v pokeru vnímá jako útočníka. Přiznává, že jeho chyby často směřují k tomu, že dá do potu příliš mnoho peněz. Zároveň však nechce soupeře podceňovat a snaží se nejít příliš daleko v hero playích jen proto, že si myslí, že někoho „přečetl“. Toto je důležitý rozdíl mezi starou heads-up agresivitou a dnešním zralejším pohledem.
Více z GTO Lab Podcast
Brian Rast: Poker, solvery, Bitcoin a život nejuniverzálnějšího hráče moderní éry
Kevin Rabichow: Proč pokerový růst nezastaví špatné karty, ale špatné návyky
Kayhan Mokri: Když všichni používají stejné nástroje, edge je třeba hledat jinde
Seth Davies: Poker tě naučí mnoho, ale dospět musíš i mimo stůl
Dan „Jungleman“ Cates: Proč genialita bez směru nestačí a hra tě nakonec dostihne
Stephen Chidwick: Proč výsledky klamou a rozhodnutí jsou důležitější
Ike Haxton: Přesné sizingy nejsou podstatné, skutečný náskok je v klidné mysli
Alex Kulev: Co musíš změnit v myšlení, abys zvládl přechod do high stakes
Leon Sturm: Jak myslet samostatně v high roller prostředí
Orpen Kisacikoglu: Solver dává rychlou odpověď, ale bere proces myšlení
Alex Ponakovs: Proč je samostatné myšlení důležitější než slepé následování solverů
Nick Petrangelo: V $100k turnajích už nejsou slabí hráči, o to více je třeba stále pracovat
Daniel Negreanu: Být dlouhá léta na pokerovém vrcholu je tvrdá dřina, ne náhoda
Fedor Holz: Kdysi jsem chtěl výhry, tituly a peníze. Dnes chci být šťastný
Zdroje – YouTube, Triton Poker, PokerNews, PGT