Historie WSOP: Rok 1986 – Sladká pomsta Berryho Johnstona a ženská revoluce

Sedmnáctý ročník World Series of Poker v roce 1986 přinesl do Las Vegas atmosféru změn, kontroverzí a historických prvenství. Vyvolala je především revoluce ve struktuře turnajů, která rozzlobila profesionály, ale ještě více otevřela dveře amatérům.

Kontroverzní výplatní struktura: Méně pro vítěze, více pro všechny

Největším tématem ročníku 1986 bylo rozhodnutí organizátorů výrazně „zploštit" výplatní strukturu Main Eventu. Ačkoli počet účastníků vzrostl jen o jednoho hráče oproti předchozímu roku (141 oproti 140), počet placených míst se čtyřnásobně zvýšil z 9 na rekordních 36.

Tento krok měl za následek, že vítěz Berry Johnston vydělal o 130.000 $ méně než šampion z roku 1985, ačkoli musel porazit stejnou konkurenci. Zatímco Bill Smith rok předtím inkasoval 700.000 $, Johnston si odnesl „jen" 570.000 $. Profesionálové toto rozhodnutí přijali s nevolí, ale pro ekosystém pokeru to znamenalo důležitý krok k jeho masové popularizaci.

Ženské zápisy do historie

Ještě před hlavním turnajem se odehrálo 12 dalších turnajů, které pomohly přepsat dějiny. Rok 1986 byl přelomový zejména pro ženské hráčky. Alma McClelland, manželka turnajového ředitele Jacka McClellanda a od roku 2014 člena Hall of Fame, šokovala v turnaji $1K Limit Razz, kde skončila druhá za Tomem McEvoyem. Stala se tak vůbec první ženou v historii WSOP, která obsadila druhé místo v otevřeném turnaji.

Svůj první ze tří náramků získala legenda Barbara Enright v ženském šampionátu, když v heads-upu porazila Betty Carey. Pro Barbaru to byl jen začátek cesty, která později vyvrcholila jejím uvedením do Síně slávy pokeru jako vůbec první ženy v historii.

Úspěchy žen v roce 1986 završila Wendeen Eolis, která díky rozšířené výplatní struktuře skončila na výherním 25. místě a stala se vůbec první ženou, která kdy získala odměnu v Main Eventu WSOP. V turnaji sice získala zpět jen svůj buy-in 10.000 $, ale nakonec odcházela se ziskem, protože se vsadila s Austinem Squatty, že jí přeplatí výhru.

Nezapomenutelný ročník zažil i Jack Keller. Šampion z roku 1984 předvedl neuvěřitelnou konzistenci, když se jako první hráč v historii probojoval na placené pozice v rámci jedné série až čtyřikrát, čímž překonal 13letý rekord Puggyho Pearsona. Ačkoli náramek tentokrát nezískal (dvakrát skončil druhý), jeho výkon upevnil jeho status legendy.

Dalším důležitým momentem bylo vítězství Hamida Dastmalchiho v Eventu #3: 1.500 $ NLH. Dastmalchi sice žil v Kalifornii, ale reprezentoval Írán a stal se historicky prvním vítězem náramku, který neměl americké občanství. Hamid později potvrdil své kvality ziskem dvou dalších náramků, přičemž v roce 1992 ovládl Main Event.

Oficiální výsledky WSOP 1986:

Turnaj	Entries	Vítěz	Výhra
Event #1: 1.000 $ Limit Omaha	121	James Allen	48.400 $
Event #2: 2.500 $ Pot-Limit Omaha (Rebuy)	67	David Baxter	127.000 $
Event #3: 1.500 $ No-Limit Hold'em	302	Hamid Dastmalchi	165.000 $
Event #4: 500 $ Ladies' Seven Card Stud	82	Barbara Enright	16.400 $
Event #5: 5.000 $ Deuce to Seven Draw (Rebuy)	31	Ron Graham	142.000 $
Event #6: 1.500 $ Limit Hold'em	320	Jay Heimowitz	175.800 $
Event #7: 1.000 $ Seven Card Razz	131	Tom McEvoy	52.400 $
Event #8: 1.000 $ Ace to Five Draw	173	J. B. Randall	69.200 $
Event #9: 1.000 $ Seven Card Stud Hi-Lo	169	Tommy Fischer	73.600 $
Event #10: 5.000 $ Seven Card Stud	40	Sam Mastrogiannis	80.000 $
Event #11: 5.000 $ NL Ace to 5 Draw (Rebuy)	32	Mike Cox	118.000 $
Event #12: 1.000 $ Seven Card Stud	196	Sam Mastrogiannis	78.400 $
Event #13: 10.000 $ Main Event (NLH)	141	Berry Johnston	570.000 $

Další neúspěšný pokus Alta v Main Eventu

Hlavní turnaj, jehož trvání bylo v tomto roce zkráceno z pěti na tři dny, přilákal elitní sestavu. Na finálový stůl se probojovala samá známá jména. Jedním z nich byl obhájce titulu Bill Smith, který nakonec skončil pátý a odnesl si 51.300 $.

Ještě větší pozornost však poutal Jesse Alto, který se do finále Main Eventu probojoval už posedmé v kariéře, z toho potřetí v řadě. Alto byl sice brilantní hráč, ale také byl známý svou prchlivostí, která mu vícekrát zabránila v dosažení větších úspěchů. Jeho sen o náramku se opět rozplynul, když s A-Q narazil na A-K Berryho Johnstona a vypadl na 4. místě za 62.700 $. Jesse Alto nakonec nikdy nezískal zlatý náramek, což se považuje za jednu z největších anomálií historie.

Šampión s duší gentlemana

Vítězem se nakonec stal Berry Johnston, 50letý profesionál z Oklahomy s přezdívkou „Numbers". Pro Johnstona to byla sladká pomsta za předchozí roky, poté co v Main Eventu skončil třetí v letech 1982 i 1985.

V heads-upu proti Johnstonovi stál Mike Harthcock (známý také jako Mike Hart), specialista na smíšené hry. Johnston předtím vyřadil tři hráče v řadě a přinášel si do souboje značný náskok. I proto přišla rozhodující ruka velmi rychle.

Harthcock poslal all-in s A d 8 d a Johnston okamžitě dorovnal s A s T h. Board 6 c 7 h 3 s 2 d 4 c nepřinesl žádné drama a Berry Johnston se stal mistrem světa.

Johnston po vítězství skromně prohlásil: „Získat titul bylo pro mě důležitější než ty peníze." Jeho postoj ke hře i k životu ilustruje příhoda z roku 1985, kdy ho z Main Eventu na třetím místě vyřadil T. J. Cloutier. Johnston místo hněvu jen potřásl soupeři rukou, a když mu manželka řekla, že má hlad, klidně odešel na večeři, jako by se nic nestalo.

Jeho vyrovnaná a klidná povaha mu v kombinaci s pokerovými kvalitami nakonec vynesla celkem pět zlatých náramků. V kariéře se desetkrát probojoval na výherní příčky v Main Eventu a v roce 2004 byl uveden do Poker Hall of Fame.