Od konventu k hazardu na říčních parnících
Carlotta Thompkins se narodila 21. dubna 1844 ve Warsawe v Kentucky do bohaté rodiny. Její otec, chovatel dostihových koní a významný hráč, měl na ni velký vliv. Lottie s ním trávila první roky života cestováním po hernách v New Orleans, Detroitu a po Evropě. Otec ji zasvětil do tajemství vyhrávání v kartách a věřil, že přežití vyžaduje více než být jižanskou krasavicí, proto ji naučil umění hazardu na souši i na říčních parnících. Zároveň získala i vzdělání v episkopálním konventu a byla zručná v společenské etiketě.
Život Lottie Deno se dramaticky změnil v roce 1861, když její otec, který vstoupil do Konfederační armády, padl v boji. Matka ji poslala do Detroitu v naději, že se provdá za zámožného muže, ale osud s ní měl jiné plány. Když Lottie došly peníze od rodiny, vrhla se na hazard. Cestovala po řekách Ohio a Mississippi a vydělávala si hraním karet. Excelovala především v hře faro, populární kartové variantě té doby. Své rodině posílala peníze, ale tajila jejich původ.
Klíčovou postavou jejího raného života byla Mary Poindexter, její oddaná služebná a ochránkyně, údajně vysoká sedm stop (přibližně 213 cm). Mary působila jako impozantní bodyguard na jejich cestách, stála za Lottie při hazardním stole a sledovala podvodníky. Jednou dokonce hodila vojáka Unie, který Lottie obvinil z podvádění, přes palubu říčního parníku. Jindy se vrhla na chřestýše, aby ochránila svou paní, za což zaplatila kousnutím a amputací prstu.
Zrození legendy a její přezdívky Lotta Dinero
Asi v roce 1865 se Lottie přesunula do San Antonia v Texasu. Tam začala pracovat jako krupiérka v University Clubu, který vlastnil Frank Thurmond, hazardér z Georgie, do kterého se zamilovala. Díky své eleganci, oblečení a tomu, že u jejího stolu bylo zakázáno kouřit, pít a nadávat, si vysloužila přezdívku „Anděl San Antonia“.
Její nejznámější přezdívka však vznikla jinde. Když Frank Thurmond utekl ze San Antonia (údajně poté, co zabil muže během karetní hry bojovým nožem, který nosil ukrytý na zádech), Lottie ho následovala. Spolu putovali přes herny jihozápadu, včetně Fort Concho (kde ji přezdívali „Mystic Maud“), Jacksboro a San Angelo, až se v roce 1872 dostali do Fort Griffin.
.jpg)
Fort Griffin, přezdívaný „The Toughest Town in Texas“ (Nejtvrdší město v Texasu), byla divoká pohraniční osada známá svými salóny. Lottie zde pracovala v Bee Hive Saloon. Během jedné noci, kdy vyhrála každou hru proti každému protivníkovi, opilý kovboj zvolal: „Zlato, s takovými výhrami by ses měla jmenovat Lotta Dinero“ (Dinero – španělsky výraz pro hodně peněz). Carlotta to přijala a po menší úpravě se stala Lottie Deno.
Tento pseudonym jí pomohl skrýt její pravou identitu před zbožnou rodinou v Kentucky, které tvrdila, že se provdala za bohatého chovatele dobytka, aby vysvětlila peníze, které jim posílala.
Chladnokrevná povaha
Lottie Deno byla okouzlující rusovláska s pronikavými hnědými očima, vždy bezchybně oblečená, působící jako kultivovaná jižanská kráska. Ačkoli mnozí běžní návštěvníci salónů ji podezřívali z podvádění, nikdo ji nikdy nepřistihl.
Ve Fort Griffin se Lottie setkávala s mnohými legendami Divokého západu. Nejčastěji se ale vzpomíná její střet s Docom Hollidayem. Říká se, že ho porazila v několika hrách a je zaznamenáno, že jeden večer od něj vyhrála více než 3 000 dolarů.
Jeden z nejdramatičtějších příběhů Lottie z Fort Griffin se týká jejího konfliktu s Big Nose Kate Elder, partnerkou Doca Hollidaya. Přesné detaily jsou zahaleny folklórem a některé citace se zdají být přehnané, ale říká se, že Big Nose Kate obvinila Lottie, že se snaží ukrást Doca pro sebe. Incident údajně vyústil v to, že obě ženy vytáhly zbraně a Doc Holiday musel mezi ně skočit, aby zabránil střelbě.
Lottie přitom byla známá svou ocelově chladnou povahou. Skvěle to dokumentuje příběh, který se stal během hry faro v Bee Hive Saloon, kde vypukla u sousedního stolu přestřelka mezi dvěma hazardéry, známými jako „Monte Bill“ a „Smokey Joe“. Oba zůstali mrtví, ale zatímco všichni ostatní utekli, ryšavá Lottie zůstala na místě a klidně si přepočítávala žetony. Šerifovi, který se divil, proč neutekla, údajně odpověděla: „Vy jste nikdy nebyl zoufalá žena“. Tím pravým důvodem mohla být skutečnost, že mezitím zmizely peníze ze stolu a povídalo se, že skončily v její kabelce.
Z hazardní královny váženou dámou
Po letech putování a hazardu, Lottie a Frank Thurmond opustili Texas a v roce 1877 se přestěhovali do Nového Mexika. Usadili se nejprve v Kingstone, kde v hotelu Victorio provozovali malou hernu. Později se přestěhovali do Silver City, kde se v roce 1880 vzali, ale také tu následně zažili zlomový bod svého života. Frank v sebeobraně tasil svůj nůž a podruhé usmrtil člověka. Po této události se rozhodli skoncovat s hazardem. Nový domov našli v Demingu v Novém Mexiku, kam se přestěhovali v roce 1882 a zde se z nich stali vážení členové komunity.
Frank Thurmond investoval do hornictví a později se vypracoval na viceprezidenta Deming National Bank. Lottie už pod jménem Charlotte Thurmond aktivně zapojovala do společenského života. Pomáhala založit episkopální kostel svatého Lukáše a stala se viceprezidentkou jeho spolku. Ačkoli přestala s hraním karet, legenda praví, že původní stavba kostela byla financována částkou 40 000 dolarů, které Lottie vyhrála v kartové hře.
Charlotte se v novinách objevovala už jen díky společenským aktivitám a získala si úctu okolí. V Demingu se změnila na pilíř komunity, organizovala charitativní akce a vysloužila si svou poslední přezdívku „Teta Lottie“. Charlotte J. Thompkins Thurmond zemřela v Demingu 9. února 1934. Dožila se úctyhodného věku 89 let a byla pohřbena vedle svého manžela Franka Thurmonda, který zemřel v roce 1908.
Příběh Lottie Deno je jako mince, která má dvě dokonale odlišné, ale stejně cenné strany. Na jedné straně je zářivá zlatá mince reprezentující její reputaci pokerové královny a neohrožené hazardérky Divokého západu, kde riskovala vše pro dinero. Na druhé straně je nádherná stříbrná mince, která symbolizuje její pozdější život v Demingu, kde jako vážená "Charlotte Thurmond" investovala své zkušenosti a čas do komunity a episkopální církve, čímž dokázala, že i ti nejdivočejší hráči dokážou najít cestu k úctě a pokoji. Obě strany tvořily celou a fascinující osobnost.
.jpg)
Čtěte také
Příběh Kitty Leroy: Pistolnice a hazardérka, kterou zastřelil vlastní manžel
Příběh Poker Alice: Zbožná rebelka, která si podmanila Divoký západ
Zdroje: Wikipedia, Legends of America, kniha Doc Holliday (autor John Mayers), Medium, New Mexico Historic Women, Texas State Historical Association