Greg "FBT" Mueller už v pokeru nemusí nikomu nic dokazovat. Bývalý profesionální hokejista se vyšplhal od low stakes limit cash games až k WSOP titulům a patří ke generaci, která si vybudovala náskok dávno před solverami, GTO čaroději a osmihodinovými studijními bloky. Úspěch ale má i svou odvrácenou stranu. Po letech na scéně Mueller postupně ztrácel chuť k grindování, trávil u pokeru stále méně času a těsně před Main Eventem dostal od nejbližšího přítele nepříjemnou, ale přesnou zpětnou vazbu: nevypadá jako člověk, který chce bojovat. O pár dní později bylo všechno jinak. Mueller prošel obrovským polem hráčů a probojoval se až na final table WSOP Main Eventu.
Mueller přiznává, že problém nebyl v tom, že by Main Event nechtěl hrát. Hraje ho pravidelně. Postupně však ztratil něco, co bylo kdysi samozřejmostí – chuť sedět u stolu a bojovat o každý pot. Poker už nebyl středobodem jeho života a při některých turnajích si uvědomoval, že jen mechanicky prochází dalším dnem.
Main Event je podle Muellera zvláštní tím, že každý hráč začíná s představou vítězství, ale zároveň prakticky počítá s tím, že dříve či později vypadne. Final table je při obrovském poli hráčů tak vzdálený, že působí skoro nereálně. Až když se počet hráčů začne měnit ze stovek na desítky.
Po prvním dni měl Mueller přibližně 100 tisíc při startovním stacku 60 tisíc, po dalším dni kolem 175 tisíc. Žádná drtivá dominance, spíše poctivý postup turnajem. Když ale zůstalo 21 hráčů, situace se začala měnit. Mueller byl devatenáctý na chipech a svůj přibližně dvacetiblindový stack vnímal jako short stack, ale lidé kolem něj mu opakovaně připomínali, že dvacet blindů mezi posledními 21 hráči Main Eventu je úplně jiný svět než dvacet blindů v běžném turnaji. A najednou jich nebylo 21, ale 12. Pak devět.
Recept na Main Event? Hrát dobře, mít štěstí a nebýt smolař
Mueller se nijak nesnaží předstírat, že deep run byl jen výsledkem zkušeností. Do osmého dne byl podle vlastních slov all-in o turnajový život jen jednou – s kingy proti ace-queen. Pak však přišel den, kdy se stacky zmenšily, preflop rozhodnutí získala mnohem větší váhu a on se dostal do několika spotů, které musely dopadnout správným směrem.
Byl na dobré straně coolerů a vyhrál důležité flipy. Právě při Main Eventu podle něj nestačí jen hrát dobře. „Musíte hrát opravdu dobře, musíte mít štěstí a nesmíte mít smůlu.“ Jediná karta totiž může vymazat osm dní bezchybné práce bez ohledu na to, jak dobře jste celý turnaj zvládali.
Dva náramky za týden. A přesto je tento run výš
Mueller přitom dobře ví, jak chutná absolutní heater. V roce 2007 skončil druhý ve WSOP eventu a získal přibližně 350 000 dolarů. Jeho otec nechápal, proč není nadšený z obrovské výhry, Mueller ale tehdy viděl jen jediné – skončil druhý a bracelet mu opět unikl.
O dva roky později už nebylo o čem diskutovat. Mueller konečně získal první WSOP bracelet a krátce nato přidal druhý. Dva tituly během týdne vytvořily jeden z těch vzácných pokerových momentů, kdy hráči vychází prakticky všechno a sebevědomí roste s každou další handou.
Přesto dnes říká, že postup mezi poslední devítku Main Eventu vnímá ještě intenzivněji. Dva náramky v jednom týdnu zůstávají jedním z vrcholů jeho kariéry, ale dostat se přes tisíce hráčů až ke stolu, u kterého se rozhoduje o Main Event šampionovi, má podle něj úplně jinou váhu.
„Někdy mám pocit, že sedím u stolu s osmi roboty“
Mueller patří k úplně jiné pokerové éře. Když začínal, neexistovaly dnešní studijní nástroje a výhody se získávaly hodinami strávenými přímo u stolu. Jeho hra byla založena na readech, image, sizingu a schopnosti pochopit, co si o něm soupeř myslí – a pak tuto představu využít proti němu.
Dnešní poker ale funguje jinak. Mueller zná hráče, kteří studují osm hodin denně, pracují se solverovými programy a na svůj první velký live turnaj přijdou technicky lépe připraveni než veterán s tisíci hodinami u stolu. „Někdy mám pocit, že sedím u stolu s osmi roboty,“ popisuje současnou realitu.
Mueller otevřeně mluví i o době, kdy se mu poker rozpadal před očima. Přibližně před třemi lety strávil léto v Vegas a nedokázal vyhrát v podstatě nic. Turnaje nefungovaly. Cash game nefungovala. Mixed games nefungovaly. Zkusil jinou formu hazardu a výsledek byl stejný. Postupně si bral dny volna, seděl u bazénu a začal si klást otázku, kterou si žádný profesionál nechce položit: nepředběhla mě hra?
Adam Friedman mu tehdy připomněl krutou realitu variance. Dva měsíce intenzivního WSOP léta mohou subjektivně působit jako rok proher, ale v pokeru to stále nemusí znamenat nic výjimečného. Downswing klidně může pokračovat další léto. A možná i další. Mueller z toho vyvodil jednu z nejdůležitějších lekcí své kariéry. Pokud hráč dokáže hrát v rámci bankrollu a pokeru nevěnuje celou svou životní validaci, obtížná období se zvládají podstatně snáze.
Pokerový život dnes vypadá úplně jinak
Většinu roku Mueller poker prakticky nehraje. Klidně deset a půl měsíce nehraje ani jednu handu a místo toho se věnuje golfu, hokeji, cvičení, chodí na sportovní akce a tráví čas s rodinou a přáteli. Do Vegas se vrací především na WSOP nebo na pár turnajů, které ho stále baví svou atmosférou.
Právě tato životní rovnováha je zároveň důvodem, proč pro něj dlouhý vegasový grind začal být tak náročný. Když doma nemá budík, může si jít na oběd zahrát golf, večer na hokej a další den si program nastavit úplně jinak, šest týdnů v kasinu bez pořádného spánku začne působit ještě intenzivněji.
Největší paradox celého rozhovoru je tedy jasný. Mueller přijel na WSOP jako člověk, který si nebyl jistý, kolik dalších let chce ještě trávit grindováním pokeru. Main Event ho však přiměl přepnout zpět do režimu profesionálního sportovce. Po postupu na final table odletěl domů, začal pravidelně trénovat, upravil stravu a zaměřil se na kvalitní spánek. Hokejová minulost mu podle jeho vlastních slov stále umožňuje ve správném momentě „přepnout vypínač“ a několik týdnů jet naplno.
Hráč, který krátce před Main Eventem ztrácel chuť soutěžit, najednou opět přemýšlí o pokeru jako o zápase, který chce vyhrát. Po desetiletích na scéně totiž Greg Mueller znovu našel něco, co se nedá zapsat do Hendon Mobu – důvod, proč mu ještě stále záleží na další handě.
Více z Face the Ace
Chino Rheem: Závislosti, dluhy, otcovství a život, ve kterém bylo vše v sázce
Lucas Jumalon: Zvažoval běžnou práci, pak vyhrál 10 milionů dolarů
Josh Arieh: Hazard, sláva, vnitřní chaos a návrat, který přišel až po životní změně
Zdroje – YouTube, Poker.org, WSOP, SoMuchPoker, Instagram
