Kenny Hallaert v Table One Podcast: Specialista na Main Event, který ví, kdy zahodit GTO

Belgický profesionál Kenny Hallaert se s diváky podělil o svůj jedinečný příběh – o cestě od elektrikáře přes turnajového ředitele až po opakované úspěchy v nejprestižnějším turnaji světa.

Kenny Hallaert je jméno, které má při WSOP Main Eventu zvláštní význam. Ne kvůli tomu, že by jednou zažil velký turnajový úspěch a navždy z něj žil, ale protože se do nejhlubších fází největšího turnaje světa dostával opakovaně. Hallaert se v tomto rozhovoru neschovává za masku neomylného génia ani za hráče, který vše vyhrál díky čisté strategii. Otevřeně přiznává, že měl štěstí, mluví o vlastní lenosti při studiu a zároveň velmi přesně vysvětluje, proč je zkušenost v live pokeru stále extrémně důležitá.

Strategické hry a první kontakt s pokerem

Hallaert vyrůstal v Belgii jako jedináček a už od mládí ho přitahovaly strategické hry. Jeho matka pracovala jako barmanka a on trávil hodně času v prostředí, kde lidé přirozeně hrávali karty, povídali si a soutěžili. Nešlo ještě o pokerovou školu v pravém slova smyslu, ale o prostředí, kde se člověk učí sledovat lidi, dynamiku a malá rozhodnutí. Sám říká, že vždy byl soutěživý typ a matematika mu šla přirozeně dobře, což mu pomohlo při pokerovém růstu. Škola ho však nikdy úplně nepohltila, protože dobré známky dosahoval i bez velké námahy.

Po střední škole se vydal technickým směrem a studoval elektrotechniku. Vyšší stupeň však po dvou letech opustil, protože najednou zjistil, že bez učení to už nepůjde tak lehce jako předtím. Následně pracoval přibližně sedm až osm let jako elektrikář, což jeho pokerové cestě dodalo důležitou věc: stabilitu. Když v roce 2004 narazil na online banner „play poker here“, klikl, přečetl si pravidla a začal s freerolly, micro stakes a cash game.

Hallaertova pokerová cesta nebyla typickým příběhem mladého hráče, který po prvním úspěchu okamžitě vše opustí a jde „pro“. Právě naopak. Měl práci, hypotéku a zázemí, které mu umožňovalo hrát bez tlaku na okamžitý výběr peněz. V podcastu vysvětluje, že pokerový bankroll nechával růst a na účty za běžný život používal plat z práce. Mentálně mu to dávalo velkou výhodu, protože i kdyby se pokerově něco pokazilo, stále měl stabilní příjem a plán B.

Důležitý zlom přišel po fotbalovém zranění, když si přetrhl vazy. Nemohl pracovat, nemohl hrát fotbal, ale mohl sedět s vyloženou nohou a hrát poker. Dva měsíce intenzivního online objemu mu podle jeho slov výrazně pomohly v růstu. Online poker byl tehdy úplně jiný svět, stoly byly výrazně měkčí, full ring dominoval a hráč s disciplínou, matematikou a základním porozuměním hře měl obrovský edge.

Z práce v kasinu k Namur Poker Classics

Zajímavé je, že Hallaert se do pokerového průmyslu nedostal jen přes výsledky. Do kasina v Namuru chodil jako hráč a často s sebou přiváděl lidi z Holandska či vlámské části Belgie. Casino si všimlo, že má kontakt na komunitu, zná hráče a dokáže oslovit trh mimo francouzsky mluvící prostředí. V roce 2007 dostal nabídku pracovat pro pokerový room a v roce 2008 nastoupil do kasina. Pro jeho okolí to nebylo úplně jednoduché rozhodnutí – v malé belgické komunitě se práce v kasinu stále spojovala s předsudky a podezřeními.

Původně šlo hlavně o marketingovou roli, ale Hallaert se rychle dostal k organizování turnajů. Všiml si, že cash game room sice funguje, ale turnaje by mohly přinést více hráčů, médií, akce a celkového pohybu. Navrhl dělat více festivalů a jeho šéf mu prakticky okamžitě odpověděl: dobře, na Velikonoce připrav turnaj. Tak vznikl začátek jeho turnajové kariéry. V roce 2009 rozjel Namur Poker Classics s tisíceurovým Main Eventem, side eventy, satelity a PLO turnaji. Pro hráče, který zároveň vždy rád organizoval komunitní akce, sportovní turnaje a lokální eventy, to byla přirozená kombinace pokeru a produkce.

I to je důvod, proč Hallaert poker nevnímá jen ze svého sedadla u stolu. Jako turnajový ředitel a floor roky poslouchal, co hráči řeší, na co si stěžují a jaké detaily jim zlepšují nebo kazí zážitek z eventu. To se později promítlo do jeho pohledu na struktury, rozpisy, late registration, re-entry formáty i bezpečnost live pokeru. Říká, že právě hraní mu pomohlo lépe organizovat turnaje, protože u stolu člověk rychle pochopí, co hráči opravdu chtějí.

Postupně pracoval i na větších evropských sériích, včetně Belgian Poker Tour, French Poker Series a EPT eventů, kde působil jako floor. Při EPT však cítil i hráčské lákadlo. Některé eventy nechtěl jen organizovat, ale i hrát. Časem si proto musel vybrat, kdy bude na eventu pracovat a kdy do něj nastoupí jako hráč. Právě tato dvojitá kariéra mu dala unikátní pohled na pokerový svět. Rozuměl provozu, pravidlům, logistice i hráčskému tlaku, což se v jeho další kariéře ukázalo jako velká výhoda.

První WSOP sen v Riu

Prvně se na WSOP dostal v roce 2008, když krátce před nástupem do práce v kasinu vyhrál satelit na balíček do Las Vegas. Balíček obsahoval buy-in do Main Eventu, letenky, ubytování i kapesné a pro Hallaerta to byl splněný sen. Jako hráč, který vyrůstal na ESPN epizodách WSOP, High Stakes Poker a jménech jako Doyle Brunson, Phil Hellmuth, Erik Seidel či Daniel Negreanu, najednou stál v Riu mezi lidmi, které do té doby sledoval jen na obrazovce. Výsledkově první cesta nepřinesla velký úspěch, ale emocionálně ho naprosto utvrdila v tom, že se chce vracet.

Od roku 2008 WSOP prakticky nevynechal. Kdyby si měl vybrat jen jeden turnaj ročně, bez váhání by to byl Main Event. Pro Hallaerta nejde jen o největší buy-in, prestiž nebo historii. Jde o unikátní kombinaci freezeoutu, obrovské struktury, velkého pole, mediálního tlaku a pocitu, že každý hráč má před sebou jeden z nejčistších turnajových testů v pokeru. Právě v tomto turnaji se později začal jeho téměř neuvěřitelný vzorec opakovaných deep runů.

Colossus jako první velký WSOP final table

V roce 2015 přišel velký milník v eventu Colossus. Šlo o první bracelet event na WSOP s buy-inem pod 1.000 dolarů a zájem byl obrovský – přibližně 21 tisíc entries. Samotná logistika turnaje byla extrémní, včetně gigantické bubliny, která podle Hallaerta mohla znamenat tisíce hráčů najednou. V takovém poli se probojoval až na finálový stůl a skončil šestý. Byl to jeho první WSOP final table a zároveň velmi významný výsledek v jednom z největších turnajů své doby.

Tento úspěch posunul jeho osobní laťku. Nejprve chtěl WSOP zažít, pak cashnout, pak cashnout Main Event a pak se dostat na finálový stůl. Colossus mu tento cíl splnil ve velkém stylu. V rozhovoru ale přirozeně cítit, že další cíl už byl ještě větší: bracelet nebo finálový stůl Main Eventu. A právě o rok později se jeho jméno definitivně spojilo s největším turnajem světa.

Main Event 2016 a November Nine

Hallaert v podcastu s úsměvem vysvětluje, že tajemství finálového stolu Main Eventu je jednoduché: devět dní je potřeba běžet dobře. Samozřejmě tím nesnižuje vlastní rozhodnutí, ale realisticky přiznává, že bez štěstí se v takovém turnaji nedá přežít. V roce 2015 skončil v Main Eventu 123. a vyřadil ho pozdější vítěz Joe McKeehen. Tehdy si myslel, že možná zažil svoji životní příležitost. Jenže rok 2016 mu ukázal, že příběh teprve začíná.

Do Main Eventu 2016 vstoupil skvěle. Rychle nasbíral velký stack, přežil náročné dny, v jednom momentu byl chipleader a když poprvé klesl na přibližně 20 blindů, dokázal se znovu odrazit. Kings podržely proti nižšímu páru a o pár hodin už byl opět mezi top stacky. Když se dostal na finálový stůl, stále platil formát November Nine. Turnaj se přerušil v červenci a pokračoval až koncem října, což z finálového stolu dělalo úplně nový event se stejnými stacky, ale jinou dynamikou.

Přestávku využil na přípravu a coaching od Fedora Holze a jeho okolí. Do finále nastupoval s cílem dostat se alespoň do top čtyři, skončil však šestý za víc než 1,4 milionu dolarů. S odstupem to označuje za úžasný výsledek, ale přiznává i zklamání, protože z Main Event final table nikdo neodchází spokojený, pokud ho celý nevyhraje.

Když day five přestane být šok

Největší rozdíl mezi Hallaertem a běžným Main Event hráčem je zkušenost s hlubokými fázemi turnaje. V roce 2015 se dostal do 6. dne, v roce 2016 do 8. dne a v roce 2017 opět do 6. dne. Sám říká, že ve přibližně dvaceti hracích dnech Main Eventu byl v tom období vyřazen jen dvakrát, což je statisticky téměř absurdní. Přiznává, že měl skvělé běhy: nenarážel do setů, jeho value handy často dominovaly horší handy soupeřů a velké konfrontace se mu skládaly správným směrem. Zároveň však zdůrazňuje, že zkušenost má hodnotu. Když hráč poprvé dosáhne 5. dne, vše je nové. Peníze jsou reálné, média přibývají, každý pot je těžší a mnoho lidí začíná hrát jinak.

Nejpraktičtější část epizody přichází při otázce, jak vlastně hrát WSOP Main Event. Hallaert ho popisuje jako unikátní freezeout s přibližně 10 tisíci hráči, dvouhodinovými levely a 300 blindy na startu. První den je podle něj hlavně o trpělivosti. Můžete hrát mnoho flopů, ale hlavně je potřeba sbírat informace, sledovat soupeře a čekat na místa, kde vám lidé jednoduše darují žetony. V tak pomalé struktuře netřeba zbytečně panikařit.

Druhý den je už více o grindu a budování stacku, ale největší exploit přichází podle něj na konci třetího dne před penězi. Tehdy je potřeba přesně vědět, kdo u stolu chce pouze mincash a kdo hraje na titul. Proti hráčům, kteří se bojí vypadnout před penězi, se dá vyvíjet velký tlak. Hallaert říká velmi přímo: pokud víte, že soupeř chce přežít, můžete ho dostat do situace, kde na riveru zahodí téměř vše, co není absolutně silné.

Nejvýraznější věta přichází při GTO. Hallaert tvrdí, že když jde do Main Eventu, první věc, kterou hodí do koše, je teorie. Ne proto, že by moderní poker neuznával, ale protože Main Event není high roller proti solverům. Lidé tam často nebluffují river tak, jak by měli. Jeho zjednodušená rada zní brutálně, ale přesně: pokud dostanete check-raise na riveru, podívejte se na ruku. Máte nuts? Call. Nemáte nuts? Fold. V největším turnaji světa může být někdy právě tato disciplína nejziskovější.

PokerStars, technologie a budoucnost live pokeru

V závěru rozhovoru se Hallaert věnuje i své aktuální práci. Působí jako live events advisor pro PokerStars a pomáhá při plánování festivalů, struktur, schedule, nových konceptů, analýz a hráčské zpětné vazby. Jeho role je přirozeným pokračováním kariéry, ve které se hráčská zkušenost spojila s organizačním pohledem. Známý je i díky každoročnímu přehledu turnajů ve Vegas, který mnozí hráči využívají během WSOP léta jako praktický navigační nástroj.

Velkou témou je i integrita live pokeru. Podle něj live poker stále stojí na tom, že hráči sedí fyzicky oproti sobě, ale technologický vývoj může přinutit organizátory k nepopulárním opatřením. V budoucnosti se možná bude řešit zákaz elektroniky, sluchátek, telefonů nebo kontrola brýlí. Nejde o to trestat většinu, ale chránit hru před malým procentem hráčů, kteří nechtějí hrát férově.

Kenny Hallaert není jen hráč s dvěma velkými Main Event příběhy. Je to člověk, který poker zažil v mnoha rolích: jako online grinder, live hráč, elektrikář s bankrollem, turnajový ředitel, floor na velkých sériích, poradce PokerStars a někdo, kdo dlouhodobě poslouchá zpětnou vazbu hráčů. I proto jeho pohled na Main Event zní jinak než běžné strategické klišé. Ví, co dělá struktura s polem. Ví, co udělá bubble s rekreačním hráčem. Ví, kdy má exploit větší hodnotu než solverová čistota.