Las Vegas před boomem a kluk, který řešil nejdřív auta
Matusow se na začátku vrací do Las Vegas, které mělo od dnešního města hodně daleko. Vzpomíná, jak se v roce 1978 přestěhoval do oblasti, kde místo dnešních čtvrtí, silnic a luxusních domů byla v podstatě poušť. Silnice byly úzké, benzínky zastaralé, letiště mělo pár Cessien a město končilo mnohem dřív, než si dnešní návštěvník dokáže představit. Právě v tomto prostředí vyrůstal hráč, který se později stane jednou z nejvýraznějších tváří pokerového boomu.
Zajímavé je, že jeho první velkou vášní nebyl poker, ale auta. Jako teenager měl 76 Chevy Nova, kterou postupně vylepšoval z peněz, které si vydělal prodejem sladkostí ve škole. Matusow otevřeně hovoří i o tom, že jako dítě nosil silné brýle, měl problém se šilháním a často čelil posměchu. Až později, přes auta a partu kolem nich, našel ve škole svou identitu.
Od video pokeru k hold’emu
Do gamblingu se Matusow nedostal přes velké turnaje - první závislost přišla přes video poker. Vzpomíná, jak s falešným ID začal hrát automaty, vyhrál menší částky, pak royal flush a postupně do strojů vkládal vše, co vydělal. Sám přiznává, že šlo o tvrdou závislost a že v té době dokázal sáhnout i po penězích z maminčiny kabelky.
Zlom přišel, když ho při automatech oslovil Phil Sam a nabídl mu, že ho naučí něco, díky čemu už nikdy nebude muset pracovat. Tak se Matusow poprvé dostal k hold’emu. Koupil si knihu Davida Sklanskeho, naučil se základní pravidla výběru ruk a velmi rychle začal vnímat věci, které podle něj nešly naučit z knihy. Hovoří o fotografické paměti na soupeře, telly, sizingy a tendence, které si dokázal ukládat v hlavě. V prvních letech profesionálního hraní měl podle vlastních slov takový focus, že když někoho neviděl dva týdny, stejně přesně věděl, jak hraje.
Matusowovy první profesionální roky se odehrávaly v prostředí, které dnešní hráč zná spíš z knih a starých dokumentů. V Binion’s Horseshoe hrával limit hold’em s Johnnym Mossem a dalšími starými legendami. No-limit hold’em tehdy nebyl běžnou denní hrou, velké no-limit stoly patřily jen malé skupině hráčů a většina akce se odehrávala v limitních hrách nebo mixed games. Matusow popisuje, jak se postupně posouval z 10/20 na 20/40, potom do větších limitů v Los Angeles a později až do her na Mirage, kde seděla jména jako Jennifer Harman či Doyle Brunson.
Právě tam si začal uvědomovat, že není jen dobrý, ale patří mezi nejlepší. Když s ním Huck Seed seděl u stolu krátce po tom, co vyhrál Main Event, a řekl mu, že „jen oni dva vědí, co se tu děje,“ otevřelo to Matusowovi nový level sebevědomí. Tehdy si poprvé položil otázku, kam až to může celé dojít.
Scotty Nguyen a náramek, který tehdy nic neznamenal
Jedna z nejsilnějších částí rozhovoru se točí kolem Scottyho Nguyena. Matusow vzpomíná, jak v roce 1997 málem vyhrál Omaha 8 or Better bracelet, když byl v heads-upu právě proti Scottymu. Měl obrovský chiplead, ale v té době podle vlastních slov netušil, co může náramek znamenat pro kariéru. Tvrdí, že kdyby věděl, jakou hodnotu jednou budou náramky mít, ten turnaj by neztratil. Tehdy však více než titul řešil peníze a deal.
O rok později přichází ještě větší příběh. Matusow vypráví, že měl sen, ve kterém Scotty Nguyen vyhrál Main Event. Scotty však neměl backera na vstup do turnaje a Matusow mu pomáhal dostat se do satelitů. Po několika pokusech nakonec Scotty vyhrál poslední satelit večer před Main Eventem, dostal se do turnaje a pak skutečně vyhrál celý WSOP Main Event 1998. Matusow měl na jeho vstupu podíl a z původní investice $500 se stal šesticiferný výsledek.
Nejemotivnější část rozhovoru patří WSOP Main Eventu 2005. Matusow se vrací k období po vězení, po práci s psychiatrem, po boji se závislostmi a po náročné mentální přípravě. Hovoří o tom, jak si během šesti měsíců ve vězení říkal, že po návratu zničí pokerový svět. Když se však dostal zpět, začátek nebyl snadný. V $25K WPT Championship rychle vypadl a cítil, že je mimo rytmus. Pak přišla chyba s vysazením léků, depresivní pád a Main Event, do kterého původně ani nechtěl nastoupit.
Když ho nakonec přesvědčili, aby hrál, deprese podle něj po pár hodinách zmizela a on se dostal do režimu „jeden den, jedna handa, jedna hodina“. Tento mentální rámec ho dovedl až na finálový stůl. Tam přišla ikonická handa s kingy proti esům Scotta Lazara. Matusow říká, že když uviděl esa, zůstal klidný, protože stále měl plán. Když však trefil kinga na flope, poprvé reálně uvěřil, že Main Event vyhraje. Pak přišla čtvrtá srdcová karta na riveru a brutální obrat, který ho vyřadil.
Po Main Eventu 2005 přišel Tournament of Champions, freeroll s obrovskou prémií a jedním z nejlepších televizních finálových stolů té éry. Matusow otevřeně hovoří, že měl v sobě motivaci proti Steveovi Dannenmannovi a že byl v zóně. Finálový stůl popisuje jako extrémně dlouhý a náročný, zejména trio s Philem Hellmuthem a Hoytem Corkinsem. S úsměvem dodává, že Hoyt později tvrdil, že Mike vyhrál i proto, že si každé tři hodiny vzal Ritalin, zatímco ostatní nic neměli.
Starý poker vs nový poker
Rozhovor se několikrát vrací k rozdílu mezi starou a novou školou. Matusow není slepý vůči solverům, ale tvrdí, že bez přirozeného talentu hráč narazí na strop. Podle něj je nejlepší no-limit hráč současnosti Jason Koon, protože dokázal spojit přirozený cit pro hru s GTO studiem a zároveň ví, kdy je teorie zbytečná.
Velmi silná je jeho poznámka o main eventech a menších turnajích. Tvrdí, že do $1,000 WSOP eventu nemůžete přijít s čistým high-stakes GTO modelem a čekat, že vše bude fungovat. Proti rekreačním hráčům, kteří nerozmýšlejí stejnými kategoriemi, je potřeba vědět, jak je exploitovat, zjednodušit a využít jejich chyby.
V závěru rozhovoru Matusow hovoří o svém dokumentu, o vážném zranění páteře a o tom, že nejde o klasické bolesti zad, jak si mnozí myslí. Popisuje poškození míchy, operace, riziko ochrnutí a každodenní opatrnost, s kterou musí fungovat. Právě proto chtěl dokumentem ukázat, co vše musí udělat, aby vůbec mohl přijít na World Series of Poker. Pro diváky může vypadat jako hráč, který si jen sedne ke stolu a začne mluvit. Ve skutečnosti za tím stojí přísná příprava, režim, asistenti, jídlo, spánek, léky a kontrola energie.
Matusow říká, že nejlépe fungoval, když měl každý den co nejvíce stejný. Stejný spánek, stejné jídlo, stejný čas léků, méně chaosu a více kontroly. Právě v tom podle něj spočíval rozdíl mezi špatnými roky a lepším WSOP výkonem. Poker popisuje jako mentální hru, ve které nestačí být technicky dobrý, pokud hlava není na správném místě. Pokud hráč přijde do série negativní, unavený, naštvaný nebo přesvědčený, že runuje špatně už po týdnu, sám si začne vytvářet porážku.
Více z Table One Podcast
Justin Saliba: Přestěhoval se do Vegas, chtěl vyhrát miliony a rychle zjistil, že to nesnáší
John Bornstein: Undergroundové kluby, přepadení, totální krach a pokerový zázrak
Nikki Limo: Od YouTube a stand-upu až po pokerový run za $130,000
Joe McKeehen: Přestal se dívat na své karty a vyhrál Main Event WSOP
Andrew Moreno: Od $3 sitů až k titulu high roller šampiona
Yukon Brad Booth: Návrat k High Stakes Pokeru a největší bluff proti Philovi Iveyovi
Landon Tice: Když talent předběhne zralost a poker tě přinutí dospět
Jeremy Ausmus: Od zaprášených her v Coloradu až na vrchol světového pokeru
Cary Katz: Proč high stakes prostředí přitahuje extrémně analytické osobnosti
Zdroje – X, PokerNews, YouTube, Flickr, DaytonFlyers