João „Naza“ Vieira v GTO Lab: Solver nestačí. Skutečný edge se často skrývá v lidech

Emoční inteligence, čtení soupeřů a práce s tiltem mu pomohly dosáhnout světové elity. João „Naza“ Vieira v rozhovoru mluví také o letech mimo domov, obětech profesionálního pokeru a o tom, proč život nelze vnímat jako hru s nulovým součtem.

João Vieira je dlouholetou součástí světové high stakes scény, ale jeho cesta na vrchol nezačala u solverů. Od šestnácti do přibližně dvaceti dvou let hrál basketbal na vysoké úrovni a postupně objevoval poker. Studia businessu nakonec nedokončil a po skončení basketbalové kariéry se naplno přesunul ke kartám.

Dnes patří mezi hráče, kteří kombinují silný technický základ s výrazným důrazem na psychologii, emocionální inteligenci a schopnost hrát live. Vieira přitom odmítá představu, že špičkový high roller hráč musí být dokonale optimalizovaný robot. Poker je podle něj stále hra lidí a právě tam vzniká část edge, kterou solver nikdy úplně nezachytí.

„Good for poker“ není tak jednoduchá otázka

Jedna z prvních témat rozhovoru se týká Martina Kabrhela a Williama Kassoufa a jejich výrazného chování u stolu. Vieira upozorňuje, že otázka, zda je někdo „dobrý pro poker“, nemá jednu univerzální odpověď. To, co funguje pro televizi a sociální média, nemusí být dobré pro hráče sedící u stejného stolu.

Výrazná osobnost, speech play a konflikty vytvářejí obsah a přitahují nepokrové publikum. Pokud je však základem strategie záměrné znepříjemňování hry ostatním, Vieira už vidí problém. Rekreační hráči podle něj platí stejný buy-in a jejich zkušenost u stolu je jednou z věcí, na kterých celý pokrový ekosystém stojí.

Emoční inteligence může být větší edge než solver

Juan Pardo označil Vieiru za hráče s mimořádně silným EQ a právě tato schopnost se v jeho přístupu k live pokru objevuje opakovaně. Vieira se u soupeře nesnaží vnímat pouze jeho technickou úroveň. Zajímají ho, kdo ten člověk je, co považuje za důležité, jak přemýšlí a co ovlivňuje jeho rozhodnutí.

Podle Vieiry se totiž preference člověka nevyhnutelně dostávají i do pokrové strategie. Někdo má přirozený odpor k velkým bluffům, další rád ukazuje, že je schopný udělat nestandardní play. Čím lépe hráče zná, tím snadněji dokáže některá jeho rozhodnutí interpretovat. Vieira proto poslouchá i rozhovory, které s pokrem na první pohled vůbec nesouvisejí. Informace o tom, jak člověk přemýšlí o riziku, reputaci či vlastním úspěchu, se může později promítnout do rozhodnutí během hry.

High stakes hráči nejsou roboti. Jen hrají o miliony

Velká část pokrového publika zná high roller hráče především ze streamovaných finálových stolů. Vieira tvrdí, že právě proto vzniká zkreslený obraz celé scény. Hráč, který sedí bez výrazu za stolem během $100K final table, může mimo kamery patřit mezi nejzábavnější lidi v místnosti.

Na vedlejších stolech je podle něj atmosféra často velmi uvolněná. Hráči se baví, dělají si srandu a i přes vysokou úroveň hry jde o sociální prostředí. Situace se přirozeně mění, když zbývá posledních několik hráčů a mezi jednotlivými místy jsou rozdíly ve statisících nebo milionech dolarů. Podle Vieiry je nespravedlivé hovořit o celé high roller generaci jako o solverových robotech. Za množstvím tichých tváří se skrývají zcela odlišné osobnosti, které divák během několika hodin streamu jednoduše nemá šanci poznat.

Na vrchol nestačí dobrá studijní skupina

Moderátor Jaffe opakovaně říká, že pro úspěšný postup vpřed je nejdůležitější sociální okruh podobně smýšlejících a kvalitních hráčů. Vieira souhlasí s tím, že kvalitní pokroví přátelé a studijní partneři dokážou vývoj dramaticky zrychlit, ale před ně stále staví talent a pracovní morálku. To ale nemusí znamenat patnáct hodin denně v GTO Wizard. Někdo se učí přes intenzivní studium, další přes obrovské volume a jiný dokáže informace velmi rychle absorbovat z rozhovorů s kvalitními hráči.

Vieira sám získal výrazný náskok v mental game velmi brzy. Když měl bankroll přibližně $5,000, investoval asi $2,900 do coachingu s Jaredem Tendlerem. Jeho sestra ho předtím upozornila, že reakce na pokrové swings začínají být problémem, a Vieira si uvědomil, že pokud chce hru brát profesionálně, musí dostat vlastní emoce pod kontrolu.

Po několika sessions zjistil, že oproti velké části fieldu získává edge jednoduše tím, že dokáže lépe pracovat s tiltmi. Tendler ho však podle jeho slov nenaučil jen zvládat emoce. Naučil ho zejména „jak se učit“, což Vieira později využil při hře. Právě schopnost učit se a správně vážit informace považuje za jeden ze znaků elitního hráče.

Poker je hra s nulovým součtem. Život takový nemá být

Nejzajímavější část rozhovoru přichází ve chvíli, kdy Jaffe otevře otázku, zda roky strávené ve hře s nulovým součtem prostředí nemohou pokazit způsob, jakým profesionální hráči přemýšlejí mimo pokrový stůl. V každém potu totiž platí jednoduchá matematika – peníze, které jeden vyhraje, musí někdo jiný prohrát. Vieira však tvrdí, že u mnohých nejlepších hráčů vidí přesný opak.

Na high stakes scéně podle něj potkává mnoho lidí, kteří podporují své komunity, pomáhají ostatním a poker nevnímají jen jako způsob maximalizace osobního bohatství. Kdyby poker zítra zmizel, Vieira by se sám chtěl věnovat projektu pro komunitu, z které pochází.

Jeho pohled na kariéru přitom není romantický. Poker ho přinutil přibližně deset let žít mimo Portugalsko a pro online hru se přesouval mezi Českem, Nizozemskem, Velkou Británií a dalšími zeměmi. Největší obětí podle něj nebyly hodiny strávené studiem – učení ho baví. Byly to narozeniny, večery s kamarády a roky života rodiny, při kterých prostě nebyl.

Nejsilnějším obrazem je vzpomínka na malou neteř, která nakreslila svou rodinu. „Strýček João“ byl na obrázku v letadle. Vieira proto opakovaně používá zvláštně znějící radu: „Mysli na smrt.“ Nemyslí tím nic morbidního. Jde o připomenutí, že čas je jediný zdroj, který se nedá získat zpět. Člověk může chtít být nejlepším hráčem světa, ale měl by zároveň vědět, proč tento cíl stojí za oběti, které kvůli němu dělá.