Samuel Mullur v GTO Lab: Z maminého sklepa až na ty nejvyšší high stakes

Samuel Mullur patří mezi mladou generaci hráčů, která vyrostla na online hrách, přirozeně přijala solvery jako nástroj a do high stakes světa se dostala neuvěřitelně rychle. V rozhovoru s Leonem Sturmem však nehovoří jen o výsledcích, ale zejména o tom, proč poker není snadná cesta a proč je správné prostředí často stejně důležité jako talent.

Samuel Mullur má 28 let a v pokerovém světě ho mnozí poznali po vítězství v 26K eventu na Bahamách. Tento úspěch byl pro jeho kariéru klíčový, protože mu otevřel nové možnosti, kontakty a výrazně změnil způsob, jakým ho vnímá high stakes komunita. V podcastu GTO Lab s Leonem Sturmem však Mullur nesdílí svůj příběh jako okamžitý úspěch bez námahy. Naopak se vrací k začátkům u maminého sklepa, k micro stakes, satelitům, herní minulosti a obdobím, kdy si uvědomil, že jako osamělý vlk se dál neposune.

Rozhovor vedl Leon Sturm, který hned v úvodu přiznává, že tentokrát nesedí v křesle hostitele Jonathan Jaffe. Tón epizody je proto o něco jiný – méně historický a více generační. Sturm i Mullur patří k hráčům, kteří vyrůstali v prostředí internetu, online her, Discordu, tréninkových platforem a solverů.

Mullur o sobě nemluví jako o výjimečném géniovi. Zdůrazňuje spíše schopnost sednout si, grindit, přijímat zpětnou vazbu a neustále se posouvat dál. Přiznává, že na začátku byl osamělý hráč, který zkoušel micro stakes, satelity a mluvil s fanoušky na náhodných Discord serverech. Po čase však pochopil, že pokud chce jít výš, potřebuje kolem sebe lepší hráče a lepší lidi.

Od esportu k pokru

Před pokerem byl Mullur silně ponořený do videoher. Říká, že už od dětství patřil k hráčům, kteří se nevěnovali spoustě her, ale vždy se do jedné ponořili naplno. Začal s akčními hrami a hodně času strávil u hry Uncharted 3, která mu dala zkušenost soutěžit s nejlepšími, učit se malé detaily a hledat výhodu opakováním. Potom přešel k Call of Duty, kde už byla konkurence větší, a zde si uvědomil, že na úplný profesionální vrchol možná nemá dostatek talentu ani ideální podmínky.

Mullur tuto část přirozeně propojuje s pokerem. Ve hrách se naučil přijímat tvrdou zpětnou vazbu, komunikovat s týmem a naslouchat, kde dělá chyby. Zpočátku to bylo nepříjemné, protože spoluhráči mu bez filtru říkali, co pokazil a kde se musí zlepšit. Později si však právě tento pocit oblíbil. Zlepšování se pro něj stalo zdrojem energie. A když objevil poker, přenesl si tento přístup – najít slabinu, přiznat si ji a pracovat na ní.

V době, kdy pochopil, že profesionální esport možná nebude realistická cesta, prožil si i těžší období. Mluví o depresivní fázi kolem šestnácti let, kdy nevěděl, co chce se životem dělat. Začal studovat marketing, oslovovat klienty a dva a půl roku se snažil rozjet vlastní agenturu. Nebyl to obrovský úspěch, ale dokázal si tím platit účty a naučil se důležitou věc – networking a přístup k lidem mohou dramaticky urychlit učení.

Tento poznatek si později přenesl i do pokeru. Mullur říká, že už v marketingu pochopil, že člověk se dostane mnohem dál, pokud se učí od lidí, kteří jsou v daném oboru déle a vědí víc. Když se dostal k pokeru, začal hledat podobné prostředí. Nejprve přišly malé live eventy po Evropě a potom se díky kontaktu z Pokercode dostal do Grindhouse, kde se seznámil s Fedorem Holzem. A právě to byl jeden z velkých zlomů jeho cesty.

Fedor Holz, Grindhouse a síla správného týmu

Jednou z věcí, kterou je Mullur v pokerovém světě známý, je jeho blízký vztah s Fedorem Holzem. V rozhovoru vysvětluje, že setkání s Fedorem a vstup do správného prostředí byl obrovský krok k cíli, kterým bylo dostat se do high stakes. Fedor mu podle jeho slov velmi brzy vysvětlil hodnotu týmové práce. Pokud je ve skupině deset lidí a každý vloží jednu jednotku práce, každý může čerpat z práce devíti dalších. Ve hře tak komplexní, jako je poker, je to obrovská výhoda.

Mullur proto velmi jasně říká, že poker sice formálně není týmový sport, ale on se v něm tak cítí. Dobré prostředí pomáhá technicky, protože každý člen skupiny přináší nové spoty, nové poznámky a nový pohled na hru. No ještě důležitější je podle něj sociální rozměr. Cestovat po světě, hrát karty a mít při sobě lidi, kterým přejete úspěch, mění celý zážitek z pokeru. V prostředí, kde jde o peníze, ego a porovnávání, je schopnost upřímně fandit druhým obrovská výhoda.

Bahamy jako moment, který změnil všechno

Vítězství v 26K eventu na Bahamách bylo pro Mullura velkým kariérním milníkem. Sám přiznává, že mnoho lidí ho dnes zná právě díky tomuto výsledku. Nešlo jen o peníze, ale o změnu vnímání. V high stakes pokeru hraje velkou roli, jak vás vidí ostatní hráči, a Mullur si uvědomuje, že krátkodobý úspěch a blízkost k Fedorovi mu pomohly vytvořit pozitivní obraz. Zároveň však ví, že jeden výsledek ještě neznamená hotovou kariéru.

Proto jeho cíl není jen „mít big score“. Hovoří o potřebě dlouhodobě se usadit v high stakes komunitě a dokazovat, že tam patří. To je důležitý rozdíl. Mnoho hráčů zažije jeden velký výsledek, ale high stakes prostředí vyžaduje opakovatelnost, stabilitu, schopnost zvládat swingy a neustále se přizpůsobovat.

Sturm a Mullur se v rozhovoru dotýkají i tématu mladé generace hráčů. Oba patří do skupiny, která vyrůstala s počítači, online hraním a dlouhými hodinami před obrazovkou. Mullur říká, že když začal s pokerem, už od začátku věděl, že existují solvery, kurzy a teoretické nástroje. Dokonce studoval dříve, než začal pořádně hrát.

Zároveň ale Mullur neříká, že budoucnost pokeru bude jen o technice. Naopak zdůrazňuje, že i když se hra posouvá blíže k teoretickému optimu, stále je potřebné hrát, mluvit s lidmi, chápat populaci a vědět, jak hráči reálně přemýšlejí. Mladí hráči mohou mít výhodu v přístupu k nástrojům a schopnosti trávit hodně času studiem, ale na úplný vrchol podle něj nestačí jen práce se solverem. Je třeba i emocionální stabilita, schopnost zvládat finanční swingy a dostatek zkušeností z milionů odehraných hands.

Online versus live poker

Mullur vidí hodnotu v kombinaci online a live pokeru. Online hraní mu dává objem, technickou přesnost a možnost pravidelně pracovat na hře. Live poker zase nabízí zdravé prostředí, velké eventy a stále více EV, zejména když rekordní počty hráčů na live festivalech ukazují, že tento segment roste. Podle něj se live poker stává důležitějším, zejména když se online prostředí zpřísňuje a otázky kolem AI či cheatingu vytvářejí nejistotu.

Velká část rozhovoru se věnuje meditaci a práci s myslí. Mullur má k tomuto tématu blízko i přes rodinu – otec je učitel jogy a matka se věnuje breathworku. Jako dítě to ale nevnímal jako něco cool a nebral to vážně. Změnilo se to až v době, kdy nevěděl, co chce se životem dělat, a začal číst knihy o seberozvoji. Nejvíce ho ovlivnila kniha The Power of Now od Eckharta Tolleho. Nejsilnější poznatek pro něj byl, že se nemusí identifikovat se svými myšlenkami a může je pozorovat z odstupu.

V pokeru to je obrovská věc. Bad beat, špatný river, downswing nebo nepříjemný spot dokážou vyvolat silné emoce, ale Mullur říká, že schopnost pozorovat je a nežít jimi mu změnila život. Meditaci zároveň nevnímá jen jako sezení v koutě se zavřenýma očima. Může to být chůze, pohyb, yoga nebo dokonce moment před bungee jumpingem, kdy je člověk zcela přítomný.

Úspěch a potřeba zůstat zvědavý

Mullur přiznává, že poker je hra s neúplnými informacemi a nikdo přesně neví, jak dobrý je konkrétní hráč. Názory komunity jsou založené na výsledcích, dojmech, rozhovorech a krátkodobých vzorcích. To může být nebezpečné, protože úspěch rychle vytvoří pocit, že člověk už dělá vše správně. Zároveň říká, že jistá míra sebevědomí je součástí pokerového ekosystému. Hra by možná ani nefungovala, kdyby si lidé nemysleli, že jsou lepší, než ve skutečnosti jsou. Problém nastává, když se z toho stane uzavřenost, neochota naslouchat zpětné vazbě nebo podceňování ostatních.

Mullur není člověk, který by měl přesně naplánovaný život na pět nebo deset let dopředu. Říká, že často sotva ví, jaký je den v týdnu, a že jeho vztah k času není příliš silný. Místo velkých konkrétních cílů se více soustředí na přítomnost, denní pokrok a malé soukromé vítězství. V pokeru chce zejména potvrdit, že jeho rychlý průnik do high stakes není náhoda. Chce se etablovat, zůstat konkurenceschopný a pro něj je to nyní důležitější než jeden další titul nebo konkrétní částka.

Zároveň však přiznává, že poker není konečný smysl jeho života. V budoucnu by chtěl dělat něco, co má širší pozitivní dopad. Poker je podle něj zero-sum hra a i když nedávno začal coachovat, stále cítí, že jeho přímý pozitivní vliv na životy ostatních je omezený. Zatím si však uvědomuje, že je ve velmi privilegované pozici – může dát energii do hry, kterou miluje, a soutěžit s nejlepšími. Později možná přijde čas na něco širšího. Zatím je jeho cílem být přítomný, zlepšovat se a užívat si proces.