Juan Pardo v GTO Lab: Instinkt z tisícovek hodin, GTO bez ega a cesta hráče, který se rozhodl být nejlepší

Juan Pardo v tomto rozhovoru otevřeně mluví o začátcích v Málaze, prvním velkém online úspěchu za $14,000, studiu, ztrátě bankrollu, backingu od Adriána Mateose i o tom, proč online objem stále považuje za trénink, který je klíčový pro dlouhodobé úspěchy na high roller scéně.

Pardo začal s pokerem už v 17 letech. Nejprve mezi kamarády, poté online, kde po šesti měsících trefil 11$ turnaj a vyhrál přibližně $14,000. Pro teenagera to mohl být ten moment, který by skončil jakkoli, ale pro něj se stal prvním důkazem, že poker nebude jen zábava. Přestože pokračoval ve studiu, přestěhoval se z Málagy do Sevilly a později šel na Erasmus do portugalského Fara, kde žil s dalšími španělskými pokerovými hráči. Škola šla stranou, poker postoupil dopředu. I když nakonec titul dokončil, sám přiznává, že hlavně kvůli rodině a partnerce.

Pardova cesta však nebyla jen vzestupnou křivkou. Po návratu ze zahraničí měl podle vlastních slov bankroll kolem $100,000, ale v období, kdy nebyl dostatečně soustředěný, padl až na přibližně $3,000. Tehdy požádal o backing Adriána Mateose. Bylo to jediné období jeho kariéry, kdy hrál s cizím kapitálem, a trvalo to jen několik měsíců. Hned na začátku však zaznamenal velké výsledky, včetně turnajů za desítky a stovky tisíc dolarů, a bankroll se rychle obnovil.

Backing podle něj může být dobrým krátkodobým nástrojem, ale dlouhodobě nechce být hráčem závislým na třetích stranách. Když člověk hraje vlastní peníze, podle Parda se jinak soustředí, jinak pracuje a jinak přistupuje k celé kariéře. Zajímavé je, že sám později backoval skupinu španělských hráčů, ale na druhé straně dealu se nikdy necítil komfortně. Pro něj bylo klíčové stát se vlastním šéfem.

Online poker jako trénink, který se nedá nahradit

Jednou z nejsilnějších tém podcastu je Pardův vztah k online pokeru. Ačkoli hraje největší živé turnaje světa, online stále bere jako každodenní trénink. Vysvětluje to jednoduše: pokud on odehraje 4,000 turnajů ročně a konkurence 400, bude ostřejší. Bude častěji v těžkých spotech, rychleji rozpozná metagame a lépe si udrží intuici. Online hry možná nemají stejnou slávu jako Triton nebo EPT, ale z jeho pohledu jsou tvrdší, techničtější a velmi důležité pro výkon.

Používá sportovní přirovnání ke Cristianovi Ronaldovi a Messimu. Kdyby odešli hrát do slabší ligy a přestali trénovat, stále by byli výjimeční, ale jejich výkon by po návratu mezi nejlepší nemusel být stejný. Pardo tvrdí, že poker funguje podobně. Live high rollery nejsou místem, kde se forma buduje od nuly. Jsou místem, kde se má ukázat práce vykonaná doma u počítače. Pokud nedokážete být nejlepší v $250 online eventu, nebudete ani připraveni podat nejlepší výkon před kamerami na $100K final table.

Technický hráč, který se naučil exploitovat

Sám Pardo tvrdí, že jeho hra byla od nástupu solverů vždy velmi technická. Nebyl hráčem, který by se spoléhal jen na přirozenou genialitu. Sám sebe popisuje jako někoho, kdo měl hodně opakování, hodně hodin před solverem a dobrou vizuální paměť. Strategie, které vidí, se mu drží v hlavě. Právě technický základ mu podle něj později umožnil stát se lepším exploiterem.

Pokud chce hráč opravdu exploitovat, musí nejdříve vědět, co je teorie. Až potom ví rozpoznat, kde populace nebluffuje, kde overfolduje, kde nikdy nenajde call nebo kde konkrétní soupeř jednoduše nemá dost odvahy. Pardo už dnes nebluffuje jen proto, že „GTO říká, že tato kombinace je perfektní“. Pokud cítí, že soupeř foldne příliš mnoho, bluffuje všechno. Pokud cítí, že soupeř nikdy nezahodí, má nulové bluffy.

Zároveň ale velmi jasně varuje před slepým kopírováním solverových výstupů. Pokud solver ukáže velký overbet na flopu, neznamená to, že ho hráč má automaticky používat v reálné hře. Podle Parda je důležité vytvořit si strategii, které hráč rozumí a kterou umí dobře provádět. Pokud použije sizing 150 % potu jen proto, že ho viděl v solveru, ale netuší, jak na něj populace reaguje, může si jen zkomplikovat turn a river.

Sebevědomí, které začalo dříve než výsledky

Jedna z nejvýraznějších částí podcastu přichází při tématu sebevědomí. Pardo říká, že prakticky od momentu, kdy odešel do Anglie, měl v hlavě jasno: bude jedním z nejlepších hráčů světa. Vlastně se za jednoho z nejlepších považoval už tehdy, když výsledky a status ještě zcela neseděly. Nešlo však o prázdné ego. Každé ráno si mohl položit otázku: co dnes dělá nejlepší hráč na světě? Odpověď byla jednoduchá – pět hodin studia, deseti hodinová session, revize rukou, další den znova.

Toto sebevědomí podle něj fungovalo jako autosugesce. Nejdřív tomu věřil, potom se podle toho choval a časem se realita začala přibližovat obrazu v hlavě. Zároveň však přiznává, že mezi sebevědomím a arogancí je tenká čára. Zejména mladší hráči mohou působit odstrašujícím dojmem, pokud se prezentují jako géniové dříve, než mají výsledky nebo schopnost naslouchat.

Pardo je známý i extrémně silnými foldy. V rozhovoru se zmíní o jeho fold ace-king do es a legendární fold kingů proti Jean Nolovi Thorelovi a Stephenovi Chidwickovi. Technicky jsou to handy, které většina hráčů nikdy nezahodí. Pardo však vysvětluje, že při takovýchto rozhodnutích silně důvěřuje intuici. Ne intuici ve smyslu náhodného pocitu, ale intuici postavené na tisících hodin hraní, studia, sledování sizingů, timingů a atmosféry u stolu.

Při handě s kingy říká, že způsob, jakým soupeř oznámil all-in, rychlost, tón a celý moment mu v hlavě skládaly příběh, který nedával smysl pro slabší ruku. Přiznává, že v jiné simulaci vesmíru může být úplně za blázna. Možná má soupeř king-x nebo ace-jack a on dělá katastrofální fold na Triton final table. Ale v tom konkrétním momentu mu všechno v těle říkalo, že je pozadu. A přesně zde se ukazuje rozdíl mezi hráčem, který se bojí vypadat špatně, a hráčem, který je ochoten udělat rozhodnutí, za kterým si v dané chvíli stojí.

https://www.youtube.com/watch?v=gdweBFX4HEc

Emoce, ego a snaha honit EV

Rozhovor se dostane i k důležitému tématu: profesionálové často tvrdí, že jim jde jen o EV+ rozhodnutí, ale realita je komplikovanější. Lidé chtějí být respektováni, nechtějí se zesměšnit, nechtějí vypadat špatně na streamu, chtějí být vnímáni jako top hráči nebo chtějí získat titul. Pardo říká, že všichni jsme emocionální bytosti oblečené do racionality.

Důležité je, že se nebojí udělat velký bluff nebo velký fold na televizním stole, i když to může vypadat špatně. Pokud si myslí, že konkrétní linie je správná, udělá ji. Potom možná nebude spát a bude o ní přemýšlet celou noc, ale v momentě exekuce nechce, aby ho zastavil strach z veřejného názoru. Toto je jeden z důvodů, proč jeho hra působí tak silně. Není bez emocí, ale nenechá je rozhodovat místo sebe.

Triton: méně chyb, správní lidé a jednoduchost

Jedna z praktických částí podcastu řeší otázku, jak by se nízký nebo mid-stakes online regular mohl za tři roky dostat na úroveň, kde bude +EV v Triton eventech. Podle něj je první věc obklopit se správnými lidmi – coachemi, studijními skupinami a hráči, kteří jsou lepší. Absorbovat obsah, ptát se, diskutovat a dostat se do prostředí, kde je vyšší standard normální.

Druhá věc je zjednodušit hru. Nevyhledávat zbytečně spoty, ve kterých se hráč ztratí. Pokud má check-raise a call podobné EV, ale check-raise vytvoří těžké turn a river situace, začínající hráč by měl často volit jednodušší cestu. Až ke si osvojí dovednosti, může přidávat více sizingů, více agresivních linií a komplexnější strategie. Pardo to shrnuje jednoduše: v pokru netřeba být génius, stačí dělat méně chyb než soupeř.

Na otázku obětí je Pardo překvapivě jednoznačný. Ano, opustil Málagu, rodinu a celoživotní přátele, musel hodně cestovat, strávit tisíce hodin online a vybudovat si život kolem pokeru. Ale udělal by to znova. Poker mu podle něj dal vysněný život, autonomii, svobodu, komunitu podobně nastavených lidí a možnost růst jen podle vlastního úsilí. Říká dokonce, že kdyby zítra zemřel, všechno je v pořádku, protože prožil 31 neuvěřitelných let.

Zdraví jako edge, které přišlo později

V závěru Pardo dává tři doporučení a nejdůležitější z nich není solver, ale zdraví. Říká, že kdyby mohl poradit mladšímu já, řekl by mu, aby dal zdraví na první místo. Kvalitní jídlo, skutečné potraviny, sport a silový trénink. Když se podívá na starší fotky ze živého pokeru, vidí o několik kil těžší verzi sebe, s opuchlou tváří a životním stylem, který se mu dnes nelíbí. Když začal prioritizovat zdraví nad pokerem, poker podle něj šel lépe.

K tomu přidává čtení a práci s vnitřním dialogem. Ekonomika, finance, psychologie, osobní rozvoj, výživa – vše, co pomáhá k lepším myšlenkám a stabilnější energii. A nakonec meditace. Před online sessions dělá 10 minut meditace už pět nebo šest let, aby vstoupil do hry s čistou hlavou a vydržel osm až deset hodin koncentrace. U hráče, který tak silně věří ve studium a objem, je zajímavé, že na konci se vrací k úplně základním věcem: tělo, hlava, lidé kolem vás a energie, kterou si chráníte.