Od bowlingu k pokeru
Savage vyrůstal v San Jose v severní Kalifornii a jeho prvním velkým světem nebyl poker, ale bowling. Od dvanácti let byl hráčem bowlingu, hrál amatérské profesionální okruhy a pohyboval se v prostředí, kde se přirozeně setkávalo sportovní soutěžení, sázky a gambling. Právě bowlingové ligy ho dostaly k hráčským partičkám, ke kostkám a později k pokeru.
Po krátké době mimo školu pracoval jako technik poplašných zařízení, ačkoliv sám přiznává, že o elektronice mnoho nevěděl. Během přestávek chodíval hrát do Garden City Casino v San Jose a rychle si všiml, že lidé v poker roomu vydělávají více než on. Začal jako chip runner, nosil v zástěře racky s chipy, měnil hráčům peníze a přitom poznával fungování místnosti zevnitř. Později přešel k dealování, které ho bavilo natolik, že by u něj možná zůstal, kdyby ho nezastavil karpální tunel.
Zrod turnajového ředitele
V devadesátých letech nebyl pokerový svět ani zdaleka tak standardizovaný jako dnes. Savage hrál turnaje v různých kasinech Bay Area a všiml si jeden zásadní problém: pravidla se měnila podle místnosti. To, co bylo v jednom kasinu standardem, mohlo být jinde úplně jinak. Pro hráče to vytvářelo chaos a pro turnajové ředitele prostor pro nekonzistentní rozhodnutí. Savage v tom viděl problém, který bylo třeba řešit.
Jeho turnajová kariéra se výrazně rozběhla v Lucky Chances, v Colmě jižně od San Francisca. Právě tam se hrály velké no-limit hry v čase, kdy většina země stále žila limitním pokerem. Savage vzpomíná, že Lucky Chances bylo místem, kde se ukazovali hráči jako Phil Laak, Antonio Esfandiari a další generace mladých no-limit hráčů. Hry typu 25/50 byly na tu dobu obrovské a Bay Area se stala důležitým bodem na pokerové mapě.
TDA a pokus změnit pravidla pro celý poker
Nejdůležitější Savageův odkaz se spojuje s Tournament Directors Association. V roce 2001 přišel na WSOP s myšlenkou, že poker potřebuje jednotná turnajová pravidla. Zpočátku narazil na odpor – starší generace organizátorů nechtěla poslouchat mladšího člověka, který přišel říkat, jak by měli dělat svou práci. Cesta se otevřela až přes Lindu Johnson, která mu pomohla připojit první setkání turnajových ředitelů k World Poker Industry Conference. Přišlo 24 lidí a z tohoto základu vznikla TDA.
V rozhovoru velmi dobře vysvětluje, proč to bylo důležité. Nešlo o ego ani o potřebu vše kontrolovat. Šlo o to, aby hráč přišel do turnaje kdekoli na světě a věděl, co může očekávat. Jedna chip, verbal action, ukazování karet, all-in situace, penalizace, technologie, tankování – všechno jsou věci, které mohou v rozhodujícím momentě stát hráče velké peníze. Savage říká, že kdo nezná TDA pravidla, dělá sám sobě medvědí službu. Ve hře, kde jedno rozhodnutí může změnit výsledek turnaje, pravidla nejsou detail. Jsou součástí výbavy každého hráče.
WSOP 2003 a handa, která mohla změnit pokerový boom
Jedna z nejzajímavějších částí epizody se přirozeně točí okolo WSOP 2003. Savage byl tournament director v roce, kdy Chris Moneymaker vyhrál Main Event a spustil největší boom v historii pokeru. V rozhovoru připomíná, že to nebyl jen „Moneymaker efekt“ izolovaně. Byla to dokonalá směs faktorů: online poker, televizní vysílání a amatér, který se do Main Eventu dostal přes online satelit. Poker byl připraven explodovat a Moneymaker se stal tváří momentu.
Savage byl zároveň při jedné z nejikonických hand všech dob – bluffu proti Sammymu Farhovi. Přiznává, že v rozhodující chvíli téměř pokazil call, když oznámil Moneymakerův call místo raisu. Moneymaker ho okamžitě opravil a řekl, že raisuje. Savage dnes přiznává, že kdyby tato nejasnost způsobila, že Farha zareaguje jinak, dějiny pokeru se mohly vyvíjet odlišně. Přesně tento detail vystihuje jeho kariéru: člověk, který stál tak blízko pokerové historie, že i jedno nesprávné slovo mohlo mít obrovský dopad.
Binion’s: romantika, špína a grind, který se už nevrátí
Savageovy vzpomínky na Binion’s Horseshoe jsou plné nostalgie, ale ne přikrášlené. Popisuje malý, přeplněný prostor se 40 stoly, staré koupelny, rozpadávající se mýdla a hotely, které by dnešním standardům neprošly. Navzdory tomu říká, že tu dobu miloval. Pracoval od rána do noci, bydlel přímo v hotelu a cítil, že je uprostřed něčeho velkého. Dnes se WSOP organizuje v úplně jiném rozsahu, ale právě tato surová éra vytvořila mýtus, který fanoušci stále vnímají jako romantické jádro pokeru.
Zajímavé jsou i detaily o registraci. Tehdy neexistovala dnešní late reg kultura. Pokud jste nebyli v turnaji před startem, jednoduše jste nehráli. Jména hráčů ze satelitů se psala na tabuli a lidé se na ně chodili dívat. Savage vzpomíná, jak chtěl své první WSOP eventy začínat načas, protože předtím bylo zvykem startovat i o hodinu později. Todd Brunson přišel na jeden z eventů pozdě s očekáváním, že to bude jako vždy, ale Savage ho nepustil.
WPT proti WSOP: rivalita, která dnes působí absurdně
Další silné téma rozhovoru je vztah mezi World Poker Tour a WSOP v raných letech pokerového boomu. Savage v té době pracoval pro WSOP a zároveň byl při Lucky Chances, které se objevily už v první sezóně WPT. Vysvětluje, že Steve Lipscomb tehdy nechtěl, aby se WPT jakkoli spojovala nebo srovnávala s WSOP.
Savage i Mike Sexton však podle něj chápali, že úspěch jednoho velkého pokerového brandu pomáhá celému odvětví. Pokud rostla WSOP, rostl i zájem o WPT. A pokud WPT přinášela televizní kvalitu, charaktery a pravidelný program, pomáhala celé hře. Dnes tato rivalita působí téměř komicky, ale tehdy šlo o tvrdý boj o identitu. WPT nechtěla být jen druhá verze WSOP. Chtěla být vlastní ligou. Savage v tomto období stál mezi oběma světy a v rozhovoru ukazuje, jak moc se pokerový byznys učil chápat vlastní hodnotu.
All-in buttony, one chip behind a boj s angle shootingem
Podcast se naplno dostane i k moderním pravidlům. Savage mluví o all-in buttonách, které vznikly i proto, že hráči se sluchátky často neslyšeli verbální akci. Původně dobrý nápad se však rychle změnil na problém, když hráči začali hledat způsoby, jak button používat jako angle. Přesně to je podle něj typické pro poker: každé nové pravidlo okamžitě někdo zkusí ohnout. Proto bylo lepší přesunout all-in buttony zpět k dealerům.
Velký prostor dostává i téma „one chip behind“. Hráči nechávají jeden chip za čárou, aby technicky nebyli all-in, často zejména na bublině nebo při pay jump situacích. Savage přiznává, že tento move je nepříjemný, ale zároveň má strategické důvody a nechce ho jednoduše zakázat. Spíše vidí řešení v action clocks a jasnějším managementu času.
Technologie, meta glasses a budoucnost bez mobilů?
Jedna z nejaktuálnějších částí rozhovoru se týká technologií. Savage otevřeně hovoří, že elektronika je pro turnajový poker čím dál větší problém. Sluchátka, voice-to-text, meta glasses, kamery v předmětech, card protectory s technologií – to všechno vytváří nová rizika, na která musí TDA reagovat. Podle Savage se poker blíží k bodu, kde bude muset vážně řešit zákaz některých zařízení u stolu. Ne proto, že by chtěl hráčům kazit komfort, ale proto, že hra musí zůstat důvěryhodná.
V této souvislosti zmiňuje i vlastní no-tech turnaje: bez telefonů, sluchátek, brýlí, kapucí a dalších prvků, které izolují hráče od stolu. Zajímavé je, že hráči si je nakonec užili více, než čekali. Hráli poker, povídali si, sledovali akci a turnaj měl živější atmosféru. Savage netvrdí, že takto bude vypadat každý event, ale jasně naznačuje, že poker musí najít rovnováhu. Pokud všichni sedí se sluchátky a telefony, hra není jen pomalejší. Je i méně společenská, méně zábavná a potenciálně zranitelnější.
Re-entry, late reg a rekreační hráči jako základ ekosystému
Savage se nevyhýbá ani tématu, při kterém přiznává vlastní změnu názoru. Re-entry turnaje pomáhal prosazovat s cílem vytvořit větší garance a větší prizepooly v menších buy-inech. Dnes však říká, že se tento koncept v mnoha místech zvrhl na standard, který poškozuje cash games, satelity i rekreační hráče. Když každý turnaj umožňuje dlouhou late reg a více re-entry, profesionálové hledají nejlepší matematické okno pro vstup a rekreační hráči často sedí na začátku u poloprázdných stolů.
Právě zde epizoda zasahuje velmi důležitou pointu. Pokeroví profesionálové přirozeně hledají edge, ale pokud každý edge vezmou na maximum, mohou poškodit samotný produkt. Savage podporuje kratší registraci, větší důraz na satelitové hráče na startu turnaje a formáty, které donutí lidi hrát od začátku. Zmiňuje i svůj koncept „Savage Average“, kde není klasický clock a blindy rostou podle eliminací, aby final table neskončil jako čistá „přestřelka“.
Poker tak v této epizodě nevypadá jako hra, kterou drží pohromadě jen velká jména, televizní stoly a milionové prizepooly. Vypadá jako ekosystém, kde každý detail – od late reg pravidel přes jeden chip za čárou až po mobil v ruce – může rozhodnout o tom, zda se hráč cítí férově, bezpečně a chce se vrátit zpět. Savage nenabízí jednoduchá řešení, ale právě proto je rozhovor zajímavý. Mluví o pokeru jako o živé hře, která se musí stále upravovat, pokud nechce přijít o lidi, pro které se hraje.
Více z Table One Podcast
Mike Matusow: Milionové pády, stará škola a návrat hráče, který se nikdy nevzdal
Justin Saliba: Přestěhoval se do Vegas, chtěl vyhrát miliony a rychle zjistil, že to nesnáší
John Bornstein: Undergroundové kluby, přepadení, totální krach a pokerový zázrak
Nikki Limo: Od YouTube a stand-upu až po pokerový run za $130,000
Joe McKeehen: Přestal se dívat na své karty a vyhrál Main Event WSOP
Andrew Moreno: Od $3 sitiek až k titulu high roller šampiona
Yukon Brad Booth: Návrat k High Stakes Pokru a největší bluff proti Philovi Iveyovi
Landon Tice: Když talent předběhne zralost a poker tě přinutí dospět
Jeremy Ausmus: Od zaprášených her v Coloradu až na vrchol světového pokeru
Cary Katz: Proč high stakes prostředí přitahuje extrémně analytické osobnosti
Zdroje – X, PokerNews, YouTube, Flickr, DaytonFlyers