Xuan Liu ve Face Up: Historický Triton titul, strach z úspěchu a život po letech chaosu

Xuan Liu je jednou z nejvýraznějších ženských osobností moderní pokerové generace. Zažila období, kdy poker prakticky definoval celý její život, později od hry ustoupila, vrátila se přes cash games a obsahovou tvorbu a v roce 2025 si připsala jeden z nejvýraznějších výsledků kariéry – jako první žena v historii vyhrála Triton titul. Její cesta však ani zdaleka nebyla přímou cestou nahoru.

V rozhovoru s Ivy Teves se tedy daleko méně řeší jednotlivé handy a mnohem více člověk za nimi. Liu hovoří o vyrůstání v rodině přistěhovalců, o penězích, vztazích, sebevědomí, návratu k pokeru i o období, kdy podle vlastních slov fungovala prakticky v režimu přežití. Dnes tvrdí, že je na úplně jiném místě – klidnějším, uvědomělejším a mnohem více postaveném na tom, co chce ona sama.

Od mahjongu babičky k vlastní home game

Vztah Xuan Liu k hazardním hrám vznikl ještě dávno před první pokerovou seancí. Narodila se v Číně a jednou z jejích výrazných dětských vzpomínek je babička hrající mahjong s ostatními ženami. Právě při hře ji Liu často vídala smát se a působit skutečně šťastně.

Po přestěhování do Kanady si rodina musela vybudovat život prakticky od začátku. Liu měla pět let a protože její rodiče nikdy neovládali angličtinu dokonale, mnoho věcí si musela postupně řešit sama. Sama dnes tvrdí, že právě tato samostatnost z ní v mnohém udělala lepší pokerovou hráčku.

Poker naplno objevila během studií ve Waterloo, právě když vypukl Moneymaker boom. Její kamarádi chtěli hrát a Liu v tom okamžitě viděla příležitost – založila vlastní home games a začala na nich vydělávat. Z hry, kterou kdysi znala pouze jako koncept, se postupně stal způsob, jak cestovat po světě a vytvořit si život, který si jako dítě ani nedokázala představit.

Rodičům o pokeru celé roky neřekla

Pro tradiční přistěhovaleckou rodinu nebyl poker zrovna kariérou, kterou by rodiče automaticky považovali za úspěch. Liu proto první roky svou cestu před rodinou do značné míry skrývala. Nikdy od nich nepožádala o peníze a vždy byla velmi nezávislá, takže si svůj směr dokázala vybrat sama.

Pohled její matky se začal měnit až během jedné ze sponzorovaných pokerových cest, když uviděla dceřinu tvář na billboardu. Najednou bylo jasné, že nejde jen o hobby. Ani dnes však podle Liu rodiče nejsou z jejího životního stylu úplně nadšení. Problém už není jen samotný poker. Rodina by byla ráda, kdyby se usadila, vdala se a měla děti. Liu se však k tradičnímu scénáři nechce tlačit jen proto, že se to od ní očekává. Podobně jako u pokeru chce učinit rozhodnutí až tehdy, když bude dávat smysl jí.

Bolehlavný rozchod jí dal čas na Triton. Výsledkem byl historický titul

Po letech, kdy se více věnovala streamovaným cash games než turnajům, se Liu rozhodla zkusit elitní turnajovou ligu znovu. Triton sledovala už dlouho, ale nikdy si nemyslela, že se stane regulárním hráčem na takové úrovni. Když pak nakonec vyhrála, jednalo se o její poslední turnaj v rámci končící smlouvy s ambasadorským týmem.

Rozhodla se tedy, že tuto šanci nemůže promrhat. Trochu paradoxně jí pomohla situace, kterou by většina lidí nepovažovala za výhodu. Asi měsíc před Tritonem se s ní partner rozešel. „Kdybych byla stále ve vztahu, pravděpodobně bych ten turnaj nevyhrála.“

Náhle měla spoustu volného času a místo řešení rozchodu se naplno ponořila do pokerového studia. Výsledkem byl historický titul a první ženské vítězství na Triton Poker Series. Liu říká, že jí tento úspěch nedává pocit, že už „dokázala všechno“. Naopak. Zvedl její vlastní laťku a ukázal, že může dosáhnout ještě dále.

Největší problém nebyl strach ze selhání. Byl to strach z úspěchu

Jedním z nejsilnějších momentů rozhovoru se stala otázka, proč může úspěch člověka zároveň přitahovat i děsit. Liu přiznává, že během mladších let prakticky neměla vzory, které by rozuměly jejímu životu. Dlouho si nebyla jistá, zda dělá správná rozhodnutí, zda si své výsledky zaslouží nebo vůbec kam směřuje.

Když přišly první velké pokerové výsledky, peníze a pozornost, nebyla na ně připravená. Po roce, kdy její výhry překonaly 7 cifer, navenek působila jako milionářka, ale velkou část akce měla prodanou a její skutečný zisk byl výrazně nižší. Přesto začala utrácet a hrát, jako by ty peníze skutečně měla. Sama dnes přiznává, že svůj vlastní úspěch místy sabotovala. Nevěděla ještě, jak pracovat s penězi ani s pozorností lidí, kteří po úspěchu začali přicházet do jejího života.

Po toxickém vztahu musela zjistit, kdo vlastně je

Liu dnes mluví o sebevědomí úplně jinak. Nevzniklo podle ní jedním velkým úspěchem. Budovala ho cihlu po cihle. Velkým zlomem byl odchod ze vztahu, který sama označuje jako toxický v mnoha směrech. Po jeho skončení měla pocit, že člověk vedle ní postupně zničil část její identity a ona zůstala jen stínem toho, čím byla předtím.

Následovala jednoduchá, ale mnohem těžší otázka. Kdo jsem bez toho člověka? Liu si postupně začala skládat vlastní hodnoty, zjišťovat, co ji skutečně baví a co je jen obraz, který si vytvořilo okolí. Poker, oblečení ani veřejná persona podle ní nejsou jádrem identity. Když člověk pochopí, co mu nikdo nemůže vzít, jednotlivá chyba už nemusí změnit celý jeho pohled na sebe. A to jí podle vlastních slov umožnilo přestat se bát pádů.

Poker už nemusí hrát pořád, aby ho stále milovala

Liu otevřeně přiznává, že nikdy nebude typem hráče, který dokáže celý rok grindovat obrovské množství eventů. Ani se o to už nesnaží. Když poker miluje, chce přijít ke stolu maximálně soustředěná a hrát naplno. Když však tuto energii necítí, odmítá se do hry tlačit jen proto, že by „profesionál“ měl hrát.

Po intenzivním WSOP například zhruba měsíc nechtěla vidět ani jednu handu. Právě tato pauza však způsobila, že se chuť ke hře přirozeně vrátila. Liu zároveň přiznává, že zůstat konkurenceschopná je stále náročnější. Dnešní elitní hráči věnují studiu obrovské množství času a sama o nich s humorem mluví jako o „bláznech“ v tom nejpracovitějším smyslu slova.

Její ambice proto není dokazovat, že musí být nejlepší na světě. Chce však zkusit, kam až může zajít, dokud na to má stále energii. Aby si o několik let nemusela položit otázku, co by se stalo, kdyby tomu dala skutečnou šanci.

Chce být osobou, kterou sama potřebovala

Po návratu k pokeru se Liu začala více věnovat i obsahu a podpoře dalších žen. Klíčovým momentem bylo oslovení od Poker Power. Po období, kdy nechtěla mít s pokerem prakticky nic společného, dostala možnost učit ženy hrát. A najednou se do hry zamilovala znovu.

Liu ví, že její vlogy nebo motivační obsah nemusí generovat obrovská čísla. Tvrdí však, že jí to nevadí. Stačí, když za ní přijde několik lidí a řeknou, že se v jejím příběhu našli. Nejde podle ní o přesvědčování dalších žen, aby se staly profesionálními hráčkami. Jde spíše o ukázání, že chaos, pochybnosti a chyby nemusí definovat zbytek života. A že situace se může zlepšit i tehdy, když člověk v konkrétním momentě vůbec netuší jak.

Život mimo pokeru: klid, rodina a poslání

Kdyby Liu zítra přestala být pokerovou hráčkou, nezůstala by podle vlastních slov bez identity. Popisuje se jednoduše jako někdo, kdo si chce užívat život, zážitky a být dobrý k sobě i lidem kolem sebe. V poslední době ji výrazně zajímá i vlastní rodinná historie a zkoumání čínských kořenů.

Zjistila například, že její rodinná historie může sahat až k prostředí poslední čínské dynastie Qing. Proto hledá známé, pracuje s genealogickými databázemi a snaží se pochopit, odkud její rodina pochází. Její větší otázka však směřuje dopředu. Co po sobě zanechá?

Liu dnes říká, že chce vytvořit poslání a mít pozitivní dopad. Ne prostřednictvím dalšího turnajového titulu nebo dalšího velkého cashu, ale způsobem, který bude dávat smysl i mimo pokerovou scénu. Po téměř dvou desetiletích v pokeru tak možná největší změna Xuan Liu není v tom, jak hraje. Je v tom, že už nepotřebuje, aby jí poker řekl, kdo je.

Další epizody Face Up s Ivy Teves

Nipun Java: Historický bracelet, ztráta motivace a hledání života po pokeru