Darren Rabinowitz v Table One Podcast: Jak překazil Hellmuthovi útok na 18. náramek a přežil chaotické finále?

Darren Rabinowitz zažil v roce 2026 nejlepší sezónu své kariéry. Vyhrál prsten WSOPC, dostal se hluboko v Main Eventu a v posledním $5K eventu WSOP porazil v heads-upu Phila Hellmutha, čímž mu zmařil útok na rekordní 18. náramek.

Darren Rabinowitz je jedním z hráčů, kteří se v pokeru pohybují tak dlouho, že jejich kariéra pokrývá prakticky celý vývoj online i live scény posledních dvou dekád. Začínal během Moneymaker boomu na Party Pokeru, prošel obdobím undergroundových home games, desítkami tisíc dolarů zamčenými na zkrachovalém Lock Pokeru a roky nepřetržitého grindu. Výsledky přicházely postupně, ale právě rok 2026 přinesl momenty, které jeho kariéru posunuly na úplně jinou úroveň.

V tomto rozhovoru vzpomíná na své teenagerské začátky, první vážnější bankroll, život v levném bytě ve Vegas a také na lidi, kteří ho naučili přemýšlet o pokeru na vyšší úrovni. Největší pozornost ale přirozeně přitahuje závěr posledního WSOP. Po bolestivém vypadnutí z Main Eventu se totiž vrátil v závěrečném $5K No-Limit Hold’em eventu série, dostal se až do heads-upu proti Philu Hellmuthovi a připravil ho o bracelet číslo 18.

$50 bonusy a první skutečný grind

Rabinowitz vyrostl na Mercer Island nedaleko Seattlu a k pokeru se dostal přibližně jako šestnáctiletý. Starší bratři jeho kamarádů už v té době poráželi online hry na středních stakes, a tak, když uviděl, že Party Poker nabízel promo, ve kterém nový hráč dostal $50 bez vkladu, rychle s kamarády našli způsob, jak tuto příležitost využívat opakovaně.

Po škole se setkával se svými nejlepšími kamarády Mikem a Carterem v Carterově sklepě, kde měli tři počítače, ale jen dvě židle. Ten, kdo přišel poslední, musel hrát na plastové přepravce. Nejčastěji hrávali sit & go a během jedné session dokázal roztočit $50 přibližně na $2,500. Tehdy ještě netušil, co přesně znamená bankroll management, staking nebo profesionální kariéra. Věděl však, že chce hrát víc.

Po střední škole odešel na Arizona State University, kde původně plánoval studovat žurnalistiku a věnovat se sportovní novinařině. První rok však prakticky nezvládl, poker a zábava měly přednost před studiem, a tak mu rodiče oznámili, že si musí studium dále financovat sám.

V jednu chvíli tak současně studoval, pracoval v Bank of America, měl přítelkyni, žil party studentský život a hrál poker. Postupně bylo jasné, že vše najednou dlouhodobě fungovat nebude. Po rozchodu a rostoucí frustraci z práce proto udělal rozhodnutí, které mělo být původně jen krátkou odbočkou – odešel na měsíc do Las Vegas.

Jeden měsíc změnil celý život

Rabinowitz přišel na WSOP 2012 s bankrollem přibližně $20,000 a bez představy, jak by měla profesionální kariéra vypadat. Nejprve začal hrát single-table satelity za $200 až $500. Právě zkušenosti se sit & gos z teenagerských let mu poskytly v tomto formátu překvapivě dobrý základ.

První týdny byly úspěšné a plán vrátit se do Seattlu začal postupně mizet. Z původního jednoho měsíce se staly přibližně čtyři a Rabinowitz si následně pronajal dvoupokojový apartmán za zhruba $600 měsíčně. S úsměvem vzpomíná na šváby a celkový standard bydlení, který vůbec neodpovídal tomu, kolik peněz už měl v bankrollu. Nevadilo mu to, většinu času stejně trávil u online grindu nebo v kasinu.

Brzy Rabinowitz vyhrál satelit na Irish Open, během kterého se u stolu dal do řeči s hráčem, který se později stal jeho backerem na přibližně čtyři až pět let. Backing mu umožnil hrát větší množství turnajů, cestovat a postupně se dostat mezi hráče, od kterých se mohl učit.

Aussie Millions a chip lead mezi posledními čtyřmi

Velký výsledek přišel v roce 2014 na Aussie Millions. Rabinowitz odletěl do Austrálie s kamarády a původně plánoval spojit poker s návštěvou rodiny v Sydney. Main Event však všechny další plány rychle změnil.

Dostal se mezi poslední čtyři hráče a v jednom okamžiku dokonce držel chip lead. Hrál o částky, které byly výrazně nad úrovní jeho dosavadní kariéry, ale zároveň měl pocit, že soupeři u stolu jsou lepší. S odstupem otevřeně přiznává impostor syndrom i nedostatek sebevědomí, kvůli kterému se neodvážil ani otevřít diskusi o případném dealu.

Nakonec získal přibližně 450,000 australských dolarů, což představovalo zhruba $400,000. Výhra však nezměnila způsob, jakým nad penězi přemýšlel. Místo domu, auta nebo investic v ní viděl především další roky pokerového grindu, během kterých může pokračovat ve hře bez finančního tlaku.

Přibližně ve stejném období se Rabinowitz dostal do skupiny hráčů kolem Connora Drinana, Kusha Mandaviu a Pratyusha Buddigu. Právě tuto fázi označuje za jednu z nejdůležitějších pro svůj pokerový růst. Nešlo přitom jen o coaching v dnešním slova smyslu.

V éře před masovým rozšířením solverů probíhalo množství studií během dinner breaků, cestování a obyčejných rozhovorů mezi hráči. Pět kvalitních regů stálo v rohu turnajové místnosti a probíralo handy, ranges, mindset i situace, které právě zažili u stolu. Rabinowitz říká, že právě pobyt mezi lepšími hráči mu umožnil pochopit mnoho věcí mnohem rychleji. Sám používá jednoduchou myšlenku – člověk je průměrem lidí, kterými se obklopuje.

COVID a golf jako druhá verze pokeru

COVID celý pokerový svět otočil zpět směrem k online hře, a to se týkalo i Rabinowitze. Během pandemie hrál obrovské množství hodin a když se rozjela vyšší cash game, měl lidi připravené automaticky koupit procenta, aby se mohl okamžitě posadit. Oblíbil si zejména brzké ranní sessions, když se probudil kolem páté, odehrál několik hodin a po dobré session si klidně znovu lehl spát.

Pandemie přinesla do jeho života i golf. Předtím ho prakticky nezajímal a nechápal, proč by někdo dobrovolně trávil čtyři či pět hodin na hřišti. Během lockdownu však potřeboval vypadnout z bytu a golf se velmi rychle změnil na druhou obsesi.

Nejvíce ho bavil pocit, že je v něčem znovu úplný začátečník. Každý týden viděl konkrétní pokrok a stejně jako kdysi v pokeru mohl sledovat lepší hráče a kopírovat jejich rozhodnutí. Po pandemii proto začal pokerové cestování kombinovat s golfovými výlety. Když se unaví z jednoho, dokáže přepnout k druhému. Podle jeho slov mu právě tato kombinace pomáhá udržet si motivaci i po letech profesionálního grindu.

Turnaj, který nenáviděl, skončil jeho vítězstvím

Rok 2026 začal pro Rabinowitze jedním z nejabsurdnějších runů jeho kariéry. Na WSOP Circuit eventu v Planet Hollywood ho rozčilovala organizace, hluk, pravidla i celkový průběh turnaje. Už během Day 1 si řekl, že pokud bustne, odejde hrát konkurenční event ve Wynne.

Od toho momentu šlo prakticky všechno jeho směrem. Po dinner breaku vyřadil kamaráda, následně vyhrál klíčový coinflip na stone bubble a pokračoval až na final table. Tento turnaj nakonec vyhrál za přibližně $180,000 a získal WSOPC prsten. Turnaj, z kterého chtěl co nejrychleji odejít, se stal jedním z největších výsledků jeho kariéry.

Po Main Eventu přišel rozhodující event

A zde se příběh dostává k WSOP 2026, během kterého se dlouhé týdny pohyboval přibližně kolem break-even výsledku. Na konci festivalu se dostal deep v Main Eventu, ale jeho run skončil po two-outeru na 145. místě. Pro mnoho hráčů by podobné vypadnutí znamenalo minimálně několik dní bez chuti na poker. Ale Rabinowitz pokračoval a hned naskočil do závěrečného eventu celé série.

Poslední $5K NLH event vnímal jako jednu z posledních dobrých možností léta. Ve stejném čase se hrál i slabší $800 event a Rabinowitz sám přiznává, že za normálních okolností by ho podobný turnaj velmi lákal. Tentokrát si však řekl, že chce hrát $5K. Rozhodnutí se ukázalo jako jedno z nejlepších celé sezóny.

Phil Hellmuth, desítky kamer a noční můra pro hráče

Jak turnaj pokračoval, pozornost okolo finálového stolu se stále zvětšovala. Důvod byl jednoduchý – Phil Hellmuth měl další šanci na historický 18. WSOP náramek. Rabinowitz už v kariéře zažil mediální pozornost i velké finálové stoly, ale to, co se dělo u tohoto stolu, popisuje jako úplně jinou úroveň.

Když zůstávali čtyři nebo tři hráči, kamery byly prakticky neustále přímo před ním a rail se tlačil stále blíž ke stolu. Rabinowitz musel několikrát požádat floora, aby lidi posunul dále, a v jednom momentě situaci komentoval větou: „Měl jsem noční můry, které byly příjemnější než toto.“

Situaci nepomáhalo ani to, že Martin Kabrhel z railu nahlas počítal jeho stack vždy, když se Hellmuth ptal na počet chips. Rabinowitz se proto nakonec od okolitého chaosu odstřihl sluchátky a snažil se zmizet do vlastní hry.

Heads-up proti hráči, kterého sledoval celý život

Do heads-upu vstupoval Rabinowitz s přibližně 3:1 chip leadem. Hellmuth se však rychle vrátil, zdoublil se, poměr stacků se otočil a boj o náramek začínal odznova. Heads-up trval přibližně 90 minut. Rabinowitz se postupně vrátil do vedení a zároveň měl pocit, že Hellmuthova rozhodnutí dokáže číst mimořádně přesně.

Nehovoří přitom o klasických live tells. Hellmutha sledoval celé desetiletí a znal jeho projev natolik dobře, že podle vlastních slov dokázal rozlišit mezi skutečným přemýšlením a momenty, když jen hrál divadlo. „Cítil jsem se, jako bych prostě věděl, co má v ruce,“ popisuje Rabinowitz stav, ve kterém se během závěru nacházel.

V rozhodující handě měl Rabinowitz 9-7 a po flopu 9-8-2 pokračoval v agresi. Hellmuth se dostal až na river, kde ho Rabinowitz postavil před rozhodnutí o celý turnajový život. Následovala klasická Hellmuthova show – postavení ze židle, přemýšlení nahlas a dlouhé rozhodování.

Rabinowitz měl podle vlastních slov obrovskou chuť něco říct. V hlavě měl připravenou legendární větu „If you call, it's all over, baby“, ale uvědomoval si, že kdyby tím Hellmutha vyprovokoval ke správnému rozhodnutí, pravděpodobně by si to nikdy neodpustil. Zůstal proto zticha. Hellmuth nakonec foldnul a jeho útok na náramek číslo 18 byl definitivně u konce.

Vítězství přineslo Rabinowitzovi přibližně $695,000 a druhý WSOP náramek. První získal online, ale tentokrát šlo o úplně jinou emoci. Porazil velké pole, zvládl mediálně nejintenzivnější stůl své kariéry a v heads-upu zdolal nejúspěšnějšího hráče WSOP historie. „Tehdy jsem si řekl, že jsem pravděpodobně zažil tu nejúžasnější věc, jaká se mi v pokeru mohla podařit.“

Následující dny mu psali lidé, se kterými se nerozmlouval celé roky, a přátelé ho u stolů představovali jako „chlapíka, který porazil Phila Hellmutha“. Rabinowitz si však velkou výhru nevysvětluje jako důvod zpomalit. Na další den už seděl v jiném turnaji. Po více než patnácti letech grindu se totiž jedna věc nezměnila. Velká výhra pro něj stále znamená především více svobody, méně stresu a možnost hrát další turnaj.