Muž, který ztělesňoval Divoký západ
James Butler Hickok se narodil 27. května 1837 v Troy Grove, Illinois, jako čtvrté ze šesti dětí farmářské rodiny. Už od mládí ho fascinovaly zbraně a díky tomu se stal vynikajícím střelcem, později získal pověst jednoho z nejrychlejších pistolníků Západu. Po smrti otce v roce 1852 odešel jako osmnáctiletý do Kansasu, kde se zapojil do protiotrokářského hnutí. Právě zde se setkal s tehdy dvanáctiletým Williamem Codym, později známým jako „Buffalo Bill“, s nímž navázal přátelství.
Jeho život nabral na obrátkách v roce 1861, když se v Rock Creek Station v Nebrasce dostal do přestřelky s Davidem McCanlesem a jeho muži. Existuje několik verzí toho, co se stalo a jednou z nich je, že Hickok zabil McCanlesa a údajně i dva jeho společníky, čímž si začal budovat pověst nemilosrdného střelce. Je však nutné přiznat, že detaily byly často přikrášleny dobovými spisovateli.
Během Občanské války sloužil jako špion a skaut pro Unii a získal přezdívku „Wild Bill“. Jeho sláva narostla zejména po článku v Harper’s New Monthly Magazine z roku 1867, kde novinář George Ward Nichols oslavoval Hickokovy činy a pomohl mu k legendárnímu statusu. Článek byl kritizován za přehnané popisy kousků tohoto pistolníka, včetně tvrzení, že zabil stovky mužů. Nicméně sám Hickok k těmto mýtům nemálo přispíval.
Přikrášlené příběhy posilovaly jeho pověst neohroženého muže, který dokázal čelit i těm nejdivočejším výzvám – ať už na Divokém západě, nebo u pokerového stolu. Jako příklad může posloužit Hickokův střet s medvědem baribalem v roce 1860. Podle jeho vlastních slov mu medvěd s dvěma mláďaty zatarasil cestu. Hickok sesedl z koně, přiblížil se k medvědovi a střelil mu do hlavy, ale kule se odrazila od lebky. Medvěd zaútočil, povalil Hickoka na zem a drtil ho vlastním tělem. Hickok, bojujíc o život, vypálil další výstřel, kterým zranil medvěda na tlapě. Následně sáhl po noži a podřízl mu hrdlo, čímž ho zabil.
Každý příběh má na sobě alespoň zrnko pravdy, stejně jako když v roce 1876, krátce po svatbě s Agnes Lake Thatcher, odešel do zlatokopeckého Deadwoodu v Dakotě, kde hledal štěstí – a našel osud.
Proč je Hickok důležitý pro poker?
Wild Bill Hickok nebyl jen hazardním hráčem, byl jedním z prvních profesionálních pokerových hráčů, kteří žili ze svých výher v časech, kdy poker teprve formoval svou moderní podobu. Hrál především five-card stud, dominantní variantu 19. století, a jeho schopnost číst soupeře a strategicky bluffovat ho činila obávaným u stolu. Jeho životní styl – kombinace odvahy, rizika a charismatu – ztělesňoval ducha pokeru, kde se mísí štěstí se dovedností.
Hickokův přínos pro poker je zřejmý ve třech klíčových oblastech:
1. Ruka mrtvého muže: Hickokova smrt je neoddělitelnou součástí jeho pokerového odkazu. 2. srpna 1876 seděl v salónu Nuttal & Mann’s v Deadwoodu a hrál five-card stud. Během hry, držíc dvě černá esa a dvě černé osmičky, ho zezadu zastřelil Jack McCall, neúspěšný hazardní hráč, který údajně hledal pomstu za prohru v pokeru z předešlého dne. McCall, opilý a rozzlobený, vypálil kulku do Hickokova zátylku, čímž ho na místě zabil. Hickokova ruka – dvě esa a dvě osmičky – se od té doby nazývá „Dead Man's Hand“ a stala se symbolem nebezpečí a osudu v pokerové kultuře. Ačkoliv pátá karta zůstává předmětem spekulací, tato kombinace je dodnes ikonickou součástí pokerového folklóru.
2. Pověst u pokerového stolu: Hickokova pověst pistolníka a šerifa dodávala jeho přítomnosti u stolu váhu. Byl známý tím, že vždy sedával zády ke zdi, aby měl přehled o vchodu. Zvyk, který porušil v osudný den, když bylo jeho obvyklé místo obsazeno. Jeho přítomnost přitahovala davy a činila z pokeru divadlo, čímž pomohl popularizovat hru v salónech Divokého západu.
3. Strategická mentalita: Hickokovy schopnosti v pokeru nebyly jen o štěstí. Jeho zkušenosti zvěda či šerifa mu dávaly výjimečnou schopnost číst lidi, což využíval při bluffování a strategickém rozhodování. Dobové zprávy uvádějí, že z pokerových her dokázal vydělat stovky dolarů za večer, což bylo v té době značné bohatství.
Jeho životní příběh, plný dramatických soubojů – jako ten s Davisem Tuttem v roce 1865, který vznikl kvůli sporu o hodinky vyhrané v pokeru – přispěl k definování pokeru jako hry, kde se mísí odvaha s rizikem.
Uvedení do Síně slávy
Wild Bill Hickok byl uveden do Pokerové síně slávy v roce 1979 jako jeden z úvodních sedmi členů, vybraných Bennym Binionem, zakladatelem World Series of Poker. Ačkoliv nikdy nehrál na moderních turnajích, jeho vliv na pokerovou kulturu je nepopiratelný. Hickokova smrt u stolu, jeho charisma a spojení s „Rukou mrtvého muže“ z něj udělaly symbol éry, kdy poker nebyl jen hrou, ale způsobem života. Jeho odkaz žije v příbězích o Divokém západě a v každé ruce, která připomíná osudné esa a osmičky.
Více z Legend PHoF
Legendy Poker Hall of Fame VI: Sid Wyman
Legendy Poker Hall of Fame V: Red Winn
Legendy Poker Hall of Fame IV: Edmond Hoyle
Legendy Poker Hall of Fame III: Felton "Corky" McCorquodale
Legendy Poker Hall of Fame II: Nick „The Greek“ Dandolos
Legendy Poker Hall Of Fame I: Johnny Moss
Zdroj: Wikipedia, WSOP, Legends of America, PokerStrategy
