Ben Heath v Table One Podcastu: Od $3 turnajů přes ztrátu poloviny majetku až po super high rollery

Ben Heath dnes patří mezi stálice nejdražších turnajů světa. V tomto rozhovoru však popisuje období, kdy hrával $3 online turnaje, jezdil autobusem za supermarketové body a polovinu svého tehdejšího majetku dokázal prohrát během jediného high roller výletu.

Při pohledu na dnešní kariéru Bena Heatha je snadné zapomenout, jak nepravděpodobný byl její začátek. Britský profesionál dnes pravidelně nastupuje do turnajů s buy-iny $50K, $100K, $250K či dokonce $500K, ale během univerzity považoval poker spíše za způsob, jak si vydělat pár tisíc ročně bez nutnosti klasické brigády. Nebyl zázračným online talentem, který by okamžitě přeskočil všechna stakes. Jeho cesta byla mnohem chaotičtější a přinesla okamžiky, kdy si sám nebyl jistý, zda je stále profesionální hráč nebo jen člověk ochotný riskovat téměř vše.

Heath vyrůstal v Brightoně na jihu Anglie v rodině, kde sice hazard nebyl dominantním tématem, ale strategické hry ano. Otec s ním hrál šachy a Heath se od dětství pohyboval kolem matematiky, logických her a později i online strategií jako Age of Empires. Poker přišel poměrně nenápadně.

V šestnácti či sedmnácti letech hrál s přáteli malé domácí Hold'em hry. Nikdo ve skupině přesně nevěděl, kdo je dobrý a proč. Heath sám dnes říká, že byl pravděpodobně velmi slabým hráčem a tehdy ani netušil, jak by se dal poker studovat seriózněji. Prioritou tak zůstala škola.

Na University of Warwick studoval matematiku, přičemž třetí ročník podle vlastních slov znamenal zhruba 40 až 50 hodin práce týdně. Přitom však našel jeden praktický benefit online pokeru - nemusel mít brigádu. Nebyly to velké peníze, ale fungovalo to.

Po škole stál Heath před klasickou otázkou absolventa matematiky. Financie nebo další akademická cesta? Absolvoval několik pohovorů ve finančním sektoru, ale celý proces ho příliš nezaujal. Firmy očekávaly množství stáží, desítky přihlášek a celý systém mu připadal čím dál méně atraktivní. Pak přišel důležitý moment.

Jeden z univerzitních tutorů mu řekl, že někteří absolventi stejného programu už přešli do profesionálního pokeru a daří se jim. Najednou to nevypadalo jako úplně absurdní rozhodnutí. Jeho rodiče byli překvapivě pragmatičtí. Chtěli, aby dokončil školu, a pak mu dali přibližně dva roky na to, aby poker ukázal výsledek.

$3 turnaje financovaly Fiji

Během posledních let univerzity vydělal pokerem přibližně šest či sedm tisíc, ale pět z nich utratil za měsíční cestu na Fiji, kde pomáhal s výukou matematiky a angličtiny a účastnil se komunitních projektů. V jeho hlavě to však nebyl problém. Poker mu vydělal peníze, on je utratil za zážitek a pak si mohl vydělat další.

Jeden z nejdůležitějších zlomů přišel přes univerzitní Skype skupinu, kterou Heath během školy prakticky ignoroval. Ve skupině byl i Charlie Carrel, který se právě připravoval na nástup na stejnou univerzitu, ale zároveň už výrazně vyhrával online. Když Carrel vyhrál Sunday Million, oznámil ve skupině, že bere kamarády na pár dní do Amsterdamu. Heath ho do té doby osobně neznal, ale přesto se zeptal, zda může jít. O několik týdnů už spolu bydleli v Londýně.

Pro Heathovu kariéru to byl zásadní krok. V době před dnešními trenéry, solvermi a gigantickými databázemi bylo nejlepším způsobem učení jednoduše bydlet s někým, kdo už hru zvládal. Přes týden grindili Zoom cash, večer šli pěšky do kasina a v neděli hráli MTTs.

Polovina čistého jmění pryč za dva dny

Do Barcelony přišel Heath s přibližně 100 000 $. Rozhodl se však vstoupit do €50K high rolleru způsobem, který dnes sám označuje za něco, co pravděpodobně neměl dělat. Část akce swapoval s dalšími hráči, někteří z nich vypálili dva nebo tři bullety. Po prvních dvou dnech měl Heath z původních přibližně sto tisíc už jen polovinu.

Doposud už přišel o dvacet tisíc několikrát, ale mínus padesát tisíc za dva dny byla jiná zkušenost. Zavolal matce a postěžoval si, že „This doesn’t feel good.“ V hlavě přišla nepříjemná otázka - co když prohraje i druhou polovinu? Odpověď na tuto otázku nakonec nepřišla přes konzervativnější bankroll management. Přišel životní run.

Heath objížděl největší evropské eventy, Bahamy a nakonec Aussie Millions. Během přibližně devíti měsíců se podle vlastních slov posunul z přibližně 50 000 $ na 950 000 $. Největší krok představoval Aussie Millions Main Event 2017, v němž se Heath dostal až do heads-upu a obsadil druhé místo.

Peniaze byly samozřejmě obrovské, ale Heath si z turnaje výrazně pamatuje i něco jiného. Nervozitu. Před finálovým stolem organizátoři dali hráčům volný den, který jim měl umožnit odpočinek. Pro Heatha to byl ale přesný opak – nespal, byl nervózní, chodil po Melbourne a čekal, kdy bude moci konečně znovu hrát.

První bracelet a vstup mezi super high rollery

Krátko po Austrálii přišel další runner-up výsledek, tentokrát ve Wynn Las Vegas za cca 130 000 $. Dalším velkým krokem bylo WSOP 2019. Heath vyhrál $50K High Roller a získal svůj první bracelet. V té době už začal buy-iny manažovat konzervativněji než během prvních let. Více akce prodával a lépe chápal, jak rychle se může high stakes variancia obrátit proti hráči.

Bracelet však neznamenal, že Heath automaticky začal registrovat každý drahý turnaj. Právě naopak, postupně pochopil, že cenovka buy-inu říká pouze část příběhu. World Series $50K event může být úplně jiný turnaj než $50K na jiném high roller podniku.

Heath dokonce vzpomíná, že dostal pozvání do £1 million invitational eventu v Londýně, ale odmítl ho. Nepovažoval se ještě za hráče, který by měl za daných okolností riskovat takovou sumu cizího kapitálu. V dalších letech se tato hranice posouvala a po covidu už začal hrát prakticky celý nejvyšší high stakes kalendář.

Z nejhoršího roku kariéry do heads-upu o miliony

Jeden z nejextrémnějších příkladů turnajové variance přišel mnohem později. Heath nastoupil do $500K invitational eventu po období, které označuje za svůj nejhorší rok profesionálního pokeru. Byl v minusu a právě v největším eventu roku přišel deep run. Dostal se až do heads-upu a druhým místem prakticky zachránil velkou část sezóny.

Paradoxně přitom popisuje atmosféru úplně jinak, než by očekával běžný fanoušek. Na druhé straně stolu byla skupina lidí, kteří aktivně railovali jeho soupeře. Heathovi kamarádi? Někteří mu napsali, že jsou někde jinde a ať se ozve, až skončí. Pro jeho skupinu byly swings a podobné situace jednoduše součástí práce. A Heathovi to dokonce vyhovovalo, protože při heads-upu o miliony nechtěl řešit okolí.

Méně turnajů, více práce mimo ně

Zajímavé je, že dnes Heath hraje výrazně méně týdnů než během období, kdy cestoval prakticky celý rok. Jeho kalendář má přibližně devět až deset turnajových týdnů. Několik Triton zastávek, vybrané EPT eventy a první část WSOP s high rollery.

Poker však nedělá jen těchto deset týdnů. I mimo turnaje studuje šest či sedm dnů v týdnu, koučuje další high stakes hráče a sleduje streamy. Jeho studenti přitom nesahají jen po nižších stakes, někteří hrají stejné $250K eventy jako on.

Heath dnes zároveň otevřeně říká, že high stakes turnajový život nemusí být navždy. Postupně ho začínají lákat další pokerové formáty. PLO, split-pot hry či mixed games představují nový prostor, který by jednou chtěl prozkoumat důkladněji. Zatím je však bere hlavně jako zábavu.